Dohodl jsem se s kamarády (4 chlapy a jedno křehké stvoření), že vyrazíme s horskými koly na těžko do Českého lesa. Za start jízdy jsme si zvolili Domažlice.
1.den - středa 4.7.2001 - 35 km
Domažlice, Veselá hora, Babylon, Na podkově, Jelení stánek, Mechoviště, Bystřice (bývalá)
Už cesta vlakem začala dobrodružně. Pro velký počet kol s bagáží a "šachy" s nakládáním vlak chytil v Praze na Hlaváku 45 min zpoždění. Naložili nás mezi posledními, takže mezitím se vlak naplnil a my si neměli kam sednout. Tak jsme šli omrknout, kolik že chtějí za pivo v jídelňáku. Za dvacku to šlo, takže celou cestu do Plzně jsme se pohodlně rozvalovali v jídelním voze a dávali si "plzničky". V Plzni jsme museli přesednout na vlak do Domažlic. Než jsme přesunuli kola, vlak už byl zase obsazený! Po ujetí 7 km nám bylo sděleno, že je na trase výluka a autobusy nás převezou do další stanice, odkud budeme zase pokračovat vlakem. Vyhrnuli jsme se ven, ale nádražáci nás zbrzdili s tím, že s kolama bude problém, autobusáci budou asi proti. Stanice, odkud vlak pokračoval dál na Domažlice, byla 10 km daleko, tak jsme nelenili, nasedli na kola a odfrčeli k další stanici, kam jsme přijeli na kolech dřív než ostatní cestující autobusy. Tudíž jsme v poklidu naložili do vlaku kola i zabrali konečně místa k sezení. Radim jen tak bokem pomohl akčně slečně průvodčí uzavřít jakýsi ventil s tlakovým vzduchem, který proudil z prasklé hadice do chodby jednoho vagónu. Cesta do Domažlic pak už proběhla v pohodě. V Domažlicích jsme dali oběd a poté vylezli na dominantu města - kulatou věž arciděkanského chrámu, která se tyčí do výše 56 metrů, z osy je vychýlena o 60 cm a je z ní krásný rozhled po jižní části Českého lesa. Pak už jsme vyrazili kolmo směr Babylon a odtud začali stoupat na hřeben k Jelenímu stánku, odkud jsme sjeli k bývalé Bystřici, kde jsme "zaširákovali". Až ráno se dozvím, že nás v noci navštívila divoká prasata!
2.den - čtvrtek 5.7.2001 - 43 km
Bystřice (bývalá), Zámeček (bývalý), Na zlomu, Čerchov (1042 m n/m), Capartice, Haltrava, Škarmanka, Vranovské sedlo, Starý Herštejn, Lisčí domky, Závist, Rybník, Novosedly (bývalé)
Po lehké snídani jsme vyrazili vzhůru na Čerchov, nejvyšší bod Českého lesa. Ve vedru, utrmácený a spocený, jsme vyjeli na vrch Čerchov a dali zde gábl s povinnou návštěvou rozhledny Kurzova věž. Po nabrání sil jsme sjeli do Capartic a po červené turistické značce se pustili do dalšího hřebene přes vrcholy Haltrava, Škarmanka a Velká skála. Cesta to byla drsná, přes kořeny a kameny a tvořila labsko - dunajské rozvodí. Přes Vranovské sedlo jsme dojeli k zřícenině Starý Herštejn, kterou jsme si prolezli a poté už sjížděli do údolí říčky Radbuzy přes Lisčí domky, Závist a Rybník. U bývalých Novosedel jsme našli opět místo na spaní pod širákem s výhledem na Velký Zvon s vojenskou věží.
3.den - pátek 6.7.2001 - 56 km
Novosedly (bývalé), Smolov, Železná, V luhu, Rybničná, Tokaniště, Rozvadov, Arnoštin hamr (bývalý), Stará Knížecí Huť, Šelmberk, Ostrůvek, Pavlova huť (bývalá), Větrov (bývalý)
Po snídani jsme vyrazili po silnici na Železnou a odtud po bývalých signálkách na Rozvadov, kde se nám podařilo mezi "penzióny s lucerničkami" najít i normální hospodu na oběd. Po doplnění "paliva" jsme pokračovali podél bývalé železné opony, přes bývalé vesnice a osady Arnoštin hamr, Hraničky a Nová Huť do Staré Knížecí Hutě. Dál jsme pokračovali opět po signálce do bývalé Nové Knížecí Hutě, kde jsme neodolali chladivým vlnkám Huťského rybníka a všichni se vrhli do rybníka. Jak by taky ne, jet celý den ve 30°C vedru není žádný med. Po oschnutí jsme pokračovali dál přes bývalou Hedvičinu pilu k odbočce na Šelmberk (Starý zámek). Nikomu z chlapů se tam moc nechtělo, ale "Malá Velká Náčelnice" Ála zavelela a už jsme se štrachali do kopce k zřícenině! :-) Od Rozvadova jsme v opuštěné krajině Českého lesa nenarazili na žádnou hospodu, naděje v nás vléval Ostrúvek s loveckým zámečkem. Bohužel se ukázalo, že Ostrůvek tvoří jen ten lovecký zámeček, ve kterém je dětský tábor. Naštěstí místní kuchař se chopil příležitosti a že když počkáme až se děti navečeří, uvaří nám guláš. Pro chvíle čekání nám nabídl lahvové pivo. Bylo rozhodnuto! I Ála se vrhla na lahvoně nečekaje na skleničku! :-) Po výborném guláši jsme navečer vyrazili dál podél státní hranice na bývalé vesnice Pavlovu Huť, Pavlův Studenec a Větrov. Místy cesta vedle skrz elektrické ohradníky, tak jsme si užili i trochu srandy při přenášení naložených kol. Za Větrovem jsme si na cestě v lese natáhli nad našimi širáky plachtu (co jsme měli s Honzou a Michalem na Ukrajině) proti případnému dešti, neb se proháněly černé mraky a zalehli. Pro sichr jsme na cestu před sebe a za sebe natahali soušky, kdyby náhodou tudy někdo chtěl v noci projíždět.
4.den - sobota 7.7.2001 - 42 km
Větrov (bývalý), Pod Kočičím vrchem, Černava, V Zahradách, Broumov, Štruncova hvězda, rybník Kajetán, Slatina, Plánský můstek, Velké Krásné, Malá Hleďsebe, kemp Luxor
Bez snídaně jsme vyjeli po ránu po bývalé signálce a vystoupali přes Černavu do sedla U Křížku pod Kamenným vrchem a odtud sjeli do Broumova, kde jsme zastavili v hospodě na snídani. Paní byla ochotná a připravila nám snídani za poloviční cenu než pro místní, tedy německé návštěvníky. Po bohaté snídani (čaj a pivo), jsme vyjeli přes Štruncovu hvězdu okolo rybníku Kajetán na Slatinu a Plánský můstek, čímž jsme překonávali několik údolíček zařízlých do masivu Českého lesa. Podobně nahoru-dolu jsme pokračovali lesní cestou, kde měl Michal defekt, píchnul duši, až do Velké Krásné, odkud jsme už po silnici dojeli do kempu Luxor u Velké Hleďsebe, kde na nás čekali už ubytovaní Pavel s Móňou. Ukázalo se, že mají už jen dvě chatky po dvou, tudíž bylo jasné, že jeden z nás - Michal, já nebo Radim půjde na karimatku na zem. Zahráli jsme si o to karty a snad poprvé jsem se snažil při "prší" přemýšlet, protože na karimatku místo postele se mi teda rozhodně nechtělo! Naštěstí zafungoval zákon přírody a na zem šel ten nejmladší. Dneškem jsme projeli celý Český les, tudíž jsme to večer náležitě oslavili.
5.den - neděle 8.7.2001 - 10 km
Kemp Luxor, Velká Hleďsebe, Mariánské Lázně
Dnes jsme už jen dojeli po silnici do Mariánských Lázní, zašli za deště na kolonádu ochutnat nějaké léčivé prameny a pak už bez problémů naložili kola do vlaku směr Praha.
