Kdesi v novinách v roce 1998 jsem se dočetl o závodu do průsmyku masívu hory Grossglockner, tak jsem si řekl, že bych to mohl zkusit, jednou vyrazit do kopce i když kopce nemám vůbec rád. Ukecal jsem kamarádku Radku, hovořící německy, aby jela se mnou jako navigátorka, čtečka německých nápisů a pomohla mi na startu se přihlásit, vyplnit startovní listinu a popřípadě tlumočit to, co se mi budou snažit organizátoři závodu německy vysvětlit. Vyrazili jsme Feldou o půlnoci ze soboty na neděli z Prahy směr České Budějovice, Linz a Salzburg. Už za hranicema mi navigátor usnul, takže mi nezbývalo, než koukat po ukazatelích ve svitu světlometů, kam mám jet. Klasicky za Salzburgem jsem neodbočil na Villach, ale pral to furt směr Innsbruck. Když jsem projel ve 130ti okolo cedule Deutschland, pochopil jsem, že jedu blbě! :-) Chvíli trvalo, než přišeltakový sjezd z dálnice,kterým jsem se mohl vrátit zpět do Rakouska. Okolo páté jsme dojeli do Brucku a zaparkovali blízko startu, Radka mi vyplnila přihlášku a poté vyrazila na kole po okolí, já zaplatil startovné v šilincích a pak se vydal na svůj první cyklistický závod do vrchu - Glocknerkoenigse svým mtb DiamondBack - Topangou. Start byl v Brucku v nadmořské výšce 756 m n/m, cíl mě čekal ve Fuschertörtu vnadmořské výšce 2445 m n/m po 27 km. Limit byl 4 hodiny. Prvních 15 km bylo relativně po rovině v pohodě, pak se silnice začala nechutně zvedat! Pomalu jsem se propracovával k převodu na veverku - 1:1. Když mě začali předjíždět starší cyklisté, říkal jsem si, to je v pohodě, jedou většinou na silničním kole, tak musí být "logicky" rychlejší! Když mě začaly předjíždět cyklistky, to mě už trochu nadzvedlo, ale uklidňoval jsem se tím, že jsou mladší a tudíž "logicky" taky rychlejší. No a pak mě začal dojíždět závodník na speciálně upraveném invalidním vozíku, u kterého poháněl kola jen rukama. No tak to ne! Ten mě teda nepředjede! Motivace a odhodlání vyburcovalo z mého těla poslední zbytky sil a vozíčkáři jsem ujel! Tím jsem se dostal v cíli na čas 3 hodiny 29 minut a mohl si oddychnout, že mám svůj první závod za sebou. Dostal jsem pamětní medaili (hlavní motivace závodu!) a po chvilce oddechu se rozhodl ještě vyjet na vyhlídku Edelweisspitze a tím si vytvořit výškový rekord 2571 m n/m, dosažený na kole. Zároveň jsem zdolal pro mě neskutečné převýšení na kole 1815 metrů! Bylo krásné počasí, takže parádní rozhledy. Zakoupil jsem pohled s nezbytným razítkem a vyrazil zpět do Brucku. Sjezd už bylo jiné kafe! Žádné šlapání, předjížděl jsem auta a užíval si sjezdík. V půlce sjezdu jsem musel na chvíli zastavit, aby se trochu ochladily ráfky a brzdový špalíky zase brzdily! Do Brucku jsem dojel v pohodě, po 60 km jízdy na kole a v průměru 13,67 km / hod. Nebýt sjezdu, tak jsem se nedostal v průměru přes 10 km / hod! Maximálka z kopce 71 km / hod mě zvedla náladu a zapomněla na únavu. V Brucku jsem se sešel s Radkou, naložili kola do Feldy a vyjeli si prohlídnout Zell am See. Nechal jsem se ukecat Radkou, že mi koupí zmrzlinu a dobře jsem udělal! Tuto rakouskou zmrzlinu chuťově zatím žádná jiná nepřekonala. Odpoledne jsme vyrazili k našim domovům, kam jsme v pohodě dorazili navečer.
Pohled zakoupený na vyhlídce Edelweisspitze, vpravo nahoře foto vyhlídky. Až sem jsem vyjel na kole, bez pěškobusu...
Budete-li mít nějakou připomínku či zlepšení nebo upřesnění neváhejte mě kontaktovat na kolik001@email.cz
Postřehy, názory VI.
Vždy jsem si myslel, že nemůže být nic horšího, než bolest zubů. Může! Naražený žebra! (Naštěstí ne zlomený) Nemožnost si odkašlat nebo se zasmát bez bodavé bolesti zad, ranní několikaminutová příprava na vstávání z postele a hledání odvahy, kdy víte, že si dobrovolně způsobíte bolest. Hledání spící polohy, v které by vás záda bolela co nejmíň a vy se trochu vyspali. A to nemluvím o dalších důležitých činnostech, při kterých jsem ani nevěděl, že používám zádové svalstvo! :-) A to vše, když to dobře dopadne, vás bude trápit minimálně měsíc. V horším případě, až tři měsíce! Ach jo, zatím mám za sebou "jen" 9 dní. 8.1.2017
Postřehy, názory V.
Přátelé, kamarádi! Jsem rád že jsem Vás mohl vidět v takovém množství na svých kulatinách a věřím že na dalších kulatinách Vás bude minimálně tolik jako letos! :-) Děkuji Všem za veskrze praktické dary a doufám že jste si to užívali jako já. 11.11.2011
Postřehy, názory IV.
Tak dneska to byl mazec! Z Radlic do Malešic přes Výtoň a Kubáň jsem jel autem plných 135 minut (2 1/4 hodiny :)) Padal sice sníh a trochu foukalo, ale nechápu že se Praha tak rychle dokázala ucpat. A to jsem cestou nepotkal žádnou nehodu, naštěstí. Vidím že budu muset prověřovat počasí i při jízdě autem do práce!! 1.12.2010
Postřehy, názory III.
Tak si myslím že by stálo za úvahu zvednout podstatně zálohu za všechny skleněné láhve, poněvadž to množství střepů které přejíždím plášti svého kola na lesních cestách (a nejen tam) je neskutečně velké! Kdyby záloha za jednu lahev byla minimálně 20 Kč, myslím si že by bordeláři do lesa radši nosili plechovky. Kdo má furt trnout jestli mi střep propíchne "duši"! 23.5.2010
Postřehy, názory II.
Dnešní výlet na kole na zmrzlém sněhu mě nadchnul, sluníčko svítilo a pod drapákama to krásně křupalo. Jde o to se jen dobře obléknout. :-) Praxí jsem došel k pár vychytávkám. Pokud se chcete zastavit na oběd v hospodě nebo kdekoliv jinde kde je podstatně vyšší plusová vnitřní teplota než ta mínusová venku (řádově od -5°C), nechte kolo uvázané na mrazu protože jinak pokud kolo vemete do místnosti díky vnitřní vlhkosti vám pak až vylezete s kolem na mráz ta vlhkost zamrzne v lankách od brzd a přehazovaček. A pokud jste někdo už jel bez funkčních brzd a fungujícího přehazování tak víte že ta jízda stojí za prd. No a když už musíte s kolem do tepla tak si před tím nastavte převod který nejvíc pak použijete na další cestě. Pochybuju že s sebou vozíte WDéčko abyste ho mohli nastříkat do bowdenů a předejít zamrznutí. Mě to napadne až když nemůžu přehazovat a brzdit! :-) 20.12.2009
Postřehy, názory I.
Dneska jsem potkal během vyjížďky na kole dva typy řidičů: 1) na cyklostezce podél Vltavy z Troje do Řeže, kde je zákaz vjezdu aut se ze zatáčky vyřítil žlutý otrubkovaný Hummer H2 a vůbec řidiče netrápilo že je na cyklostezce! Vzhledem k tomu že jsem se snažil si zachránit život jsem si nevšimnul kdo auto řídil, ale na 99 % to musel být silně zakomplexovaný chlápek který je chlap jen když se řítí ve svým žlutým Hummeru! Škoda že při koupi aut, zvlášť silných, se neprovádějí psychotesty, hromada "kreténů" by chodila pěšky. Přeju tomu neznámému "hrdinovi" aby se příště místo mě v zatáčce potkal s nákladní Tatrou 815! 2) na stejné cyklostezce kousek dál po proudu proti mě jelo osobní auto a i když bychom se v pohodě minuly, zajelo ke kraji a uvolnilo mi cestu. Za volantem seděl mladík okolo dvaceti, to mě trochu překvapilo, od naší mládeže bych to moc nečekal.... 28.11.2009