Amatérská jeskyně - Piková dáma, Spirálka

Nechal jsem se vylákat kamarádem Jónou na víkendový výlet do Amatérské jeskyně v Moravském krasu, kam Jónu a jeho kámoše pozval jeho bývalý spolubojovník Suchas z vojny. Vybavení - helmy se svítilnou a baterie jsme si půjčili v Metrostavu, holiny a montérky měl už každý svoje. V sobotu jsme vyrazili k chatě Děsu, coby základně speleologické skupiny Plánivy, kde jsme se převlékli do "pracovního" a vyrazili do první jeskyně - Pikové dámy. (Jeskyně má chudou krápníkovou výzdobu. Po vstupu po vyskružené šachtě následuje v hloubce 20 metrů Zřícený dóm. V jeho úrovni je vyvinut složitý systém chodeb Horního patra. Jedna z odboček vede k 27 metrů hluboké propasti Studna, na jejímž dně je jezírko v chodbě zvané Gotická. Ta po padesáti metrech končí sifonem, oddělující ji od jeskyně Spirálka. Ve výšce 10-35 metrů se nachází 250 metrů dlouhá Spojnice, která tyto dvě jeskyně spojuje. Ve výšce 4 metry nade dnem Studny ústí do jeskyně Ledová chodba, která na konci přechází do Staré Rasovny. Délka jeskynních prostor je 1700 metrů.) No už vstup do jeskyně mě trochu šokoval ve formě žebříku v šachtičce, která skončila na stropě Zříceného dómu a žebřík pokračoval volně zavěšený v prostoru! Ještě že kolem mě byla tma a neviděl jsem pod sebou tu propast! Klid jsem našel až na pevné zemi 20 metrů pod vstupním poklopem. Holínky zde měly své opodstatnění, všude bylo bahno, pokud jsme nešli po šutrech. V jedné části chodby jsme se dokonce šplhali po bocích chodby, neboť pod náma byl podzemní potok či co. V místě zvaném U kyvadla jsme museli překonat jezírko pomocí zhoupnutí se zavěšeni na laně visícím ze stropu jeskyně. Kdo se včas nepustil a neseskočil na suchou zem na druhé straně jezírka, měl smůlu a šel do vody! :-) Závěr chodby byl ukončen zatopeným sifonem, takže jsme se obrátili nazpět.

Mapa použita z webstránky
speleologické skupiny Plánivy

Druhá navštívená jeskyně byla Spirálka. (Je situována ve skalnaté rokli v pravé straně Hradského žlebu. Vstupní, 20 m hlubokou zaskruženou šachtou, vede do puklinovité chodbičky ústící ve stropě 40 metrů hluboké Ústřední propasti. Zhruba uprostřed Ústřední propasti se nachází ústí spojovací chodby s Pikovou dámou - Spojnice. Dno propasti tvoří suťový kužel, který spadá na jedné straně k hladině Jezírka - vstupní bráně sifonu mezi Pikovou dámou a Spirálkou a na druhé straně k začátku Tunelové chodby. Nad jezírkem je položen složitý labyrint chodeb situovaný kolem Páteční propasti a propasti Fetanka, jejíž dno tvoří hladina sifonu mezi Spirálkou a jeskyní 13 C. Tunelová chodba pokračuje k Odtokovému sifonu na konci povodňového řečiště Bílé vody. Nad sifonem ční nejmohutnější krápníková formace Spirálky zvaná Varhany. Délka Spirálky je cca 1800 m.) Tady už se slézalo po žebřících, natažených po boku Ústřední propasti, ale stejně bylo lepší svítit jen před sebe na špricle, kterých se člověk držel a nesvítit si pod sebe, nebo dokonce okolo sebe! :-) Když jsme dorazili na dno a posvítili si vzhůru, tak to bylo k neuvěření, že jsme to v poklidu slezli. V  Tunelové chodbě jsme mohli konečně obdivovat krápníkovou výzdobu, v jednom místě přelézali podzemní říčku po podezřele kluzkém "žebříčku", abychom došli k nádherné krápníkové výzdobě "Varhany", které jsem si soukromě překřtil na "Čelisti" a k Dómu u vývěru (viz foto). Následoval návrat k výlezové šachtě. Bohužel teď už jsme věděli, co nás čeká k cestě na svobodu a čerstvý vzduch.

V neděli nás Suchas zatáhl do Závrtu č. 37, kterému říkal familiérně "plazivka". (Vertikálně složitý systém jeskyně končící v hloubce - 60 metrů tokem Bílé Vody.) Už to, že jsme měli nechal v chatě foťáky, napovídalo, že to nebude procházka "růžovým sadem". Závrt 37 byla jeskyně bez krápníkové výzdoby, ale zato s úseky, kde jsme museli pokračovat "plížením - plazením" vpřed a když nám před jednou "plazivkou" Suchas dával instrukce, po kterém boku se máme plazit, že se jinak z plazivky nevymotáme, radši jsme ho všichni poslechli. Bylo to k neuvěření ale tvar tunelu by po druhém boku člověk neprolezl, neboť by své tělo nezformoval do potřebných zákrutů. No a když uvnitř tunelů bylo bahno a voda, vypadali jsme všichni jako "bahenní prasátka".  Po návratu do chaty Děsu jsme provedli  důkladnou  očistu, abychom zas vypadali jako lidi. 

No a když už jsme lezli do podzemí, tak že si můžem vylézt i na opuštěný komín, z kterého je krásný rozhled po Moravském krasu. Čehož jsem se s Jónou ihned chytil a vydali se vzhůru na komín. Trochu mě zatrnulo, když jsem byl navrchu komínu a chytil se předposlední "kramle", tvořící stupátko a chytátko na boku komína. Kramle vyjela ze zdi jako z másla a zůstala mi v ruce! Ještě že jsem se přidržoval jiné, jinak bych se zřejmě poroučel  do věčných lovišť volným pádem...

Tento víkend byl jeden z těch, na které se nezapomíná....

Pár zajímavostí 

Fotogalerie