V roce 1991 jsem vyrazil s kamarády pěšmo na 14 dní na Šumavu do okolí Čenkovy Pily, Modravy a Kvildy. Za pět let jsem na stejná místa vyrazil se svým prvním mtb Diamond Back - Topanga a díky poznání, že s pomocí horského kola lze vše spatřit za pouhých 5 dní, mě Šumava uchvátila ze sedla horského kola. Od roku 1996 jsem pravidelně jezdil na Šumavu každoročně, někdy i 2x až do roku 2005, a potom bohužel jako když utne.
V roce 1997 jsem na Šumavu vyrazil na "těžko", ze dne na den, tudíž sólo a jen s kletrem na zadním nosiči, nebyl čas pořídit brašny. Vlakem ze Smíchova jsem vyrazil do Sušice a cestou si vymýšlel plán cesty.
1.den - úterý 12.8.97 - 89 km
Sušice, Rejštejn, Stodůlky, jezero Laka, Prášily, Prášilské jezero, Poledník, Javoří slať, Modrava
Ze Sušice jsem vyjel po silnici na Rejštejn a za ním jsem z údolí Otavy vybušil první kopec na bývalé




2.den - středa 13.8.97 - 92 km
Modrava, Březník, Filipova Huť, Kvilda, pramen Vltavy, Bučina, Žďárské jezírko, Strážný, Dolní Cazov, Mlaka, Nové Údolí, Haidmühle [D], Dreisesselberg [D] - Třístoličník, Haidmühle [D], Nové Údolí, Stožec





3.den - čtvrtek 14.8.97 - 112 km

Ráno mě čekal výšlap na začátek Schwarzenberskýho plavebního kanálu (SPK) k Rosenauerově nádržce a
od ní jsem si to hasil podél kanálu krásnou šumavskou krajinou po rovince s větrem ve vlasech a s písní na rtech! :-) Abych to neměl tak lehké, udělal jsem si odbočku k Plešnému jezeru, cesta nahoru byla krušná, dolů to byla paráda! Dál jsem pokračoval po rovince podél SPK k Hornímu portálu, kde jsem zalitoval, že nemám baterku a nemůžu prolézt celý 419 metrů dlouhý tunel až k Dolnímu portálu.
Hold musím přes kopeček na kole. Na Jeleních Vrších
jsem si dal pozdní snídani a pokračoval v euforii okolo Rosenauerovy kaple dál podél SPK na Rossbach, Klápu a Zadní Zvonkovou, kde jsem se šel zchladit prohlídkou do opraveného kostela Sv. Jana Nepomuckého. Poté jsme přejel do Sonnenwaldu v Rakousku, abych mohl pokračovat dál podél SPK. Dojel jsem až k Resenauerovu pomníku v Denkmalu, zde se otočil a vrátil se přes tehdy jediný legální hraniční přechod zpět do Zadní Zvonkové. Odtud jsem dojel do Zadních Hamrů, abych zjistil, že jsem zapomněl odbočit, tak jsem se vrátil do Přední Zvonkové a dál už podle plánu pokračoval přes Horní Pestřice, Kyselov a Frýdavu do Přední Výtoně. Když jsem si na tachometru přepnul čas a zjistil, že je po šestnácté hodině, mám najeto krásných 100 km, je nejvyšší čas si dát gáblik. Na jedné zahrádce u penziónu v Přední Výtoni jsem zaparkoval kolo vedle stolu a poručil si jídlo s pivkem, jak jinak. Nějak mi vyhládlo, na jídlo jsem si dal ještě navrch palačinky. No a když jsem se chystal k odchodu, přisedli si ke mně kluk s holkou a začali se vyptávat na mou cestu. Tak abych jim hladově nekoukal do jídla, chtěl jsem si objednat třetí chod. Pinglice se ale k tomu moc neměla a bylo na ní vidět, že mi moc nevěří, že mám čím platit. Tak jsem použil fintu - když šla kolem, jakoby "náhodou" jsem otevřel peněženku a něco v ní hledal. Pohled na mé bankovky jí přiměl ihned k akci a donesla mi jídelní lístek. Ani už se neptala, jestli chci pivo a rovnou mi ho přinesla. Pochopila, že jsem asi celý den nejedl a nepil a tady u ní to chci dohnat. Bylo mi jasné, že dnes s cestováním končím, zakoupil jsem zase pár lahváčů a vyjel za vesnici najít nějaký flek na spaní.




4.den - pátek 15.8.97 - 92 km
Přední Výtoň, Spáleniště, Pasečná, Otov, Schwarzenberský plavební kanál (Rozvodí Labe - Dunaj, Denkmal [A]), Vítkův kámen, Svatý Tomáš, Pasečná, Spáleniště, Kapličky, Mnichovice, Studánky, Horní Dvořiště
Ráno jsem zajel do včerejší zahrádky na snídani - kupodivu měli otevřeno a posilněn jsem vyjel přes Spáleniště, Pasečnou a Otov ke Schwarzenberskýmu plavebnímu kanálu do místa, kde spojuje rozvodí Labe - Dunaj. Poté jsem jel po vrstevnici podél kanálu k hraniční čáře CZ / A, kde bylo napsáno toto není hraniční přechod, a pod pokutou vstup zakázán. Tak jsem dělal, že tu ceduli nevidím a vnikl jsem na území Rakouska. Tentokrát jsem jel proti proudu SPK až k Rosenauerově pomníku, u kterého jsem byl už včera, ale z druhé strany. Tímto se moje cesta podél Schwarzenberskýho plavebního kanálu završila. Vrátil jsem se zpět na naše území k ilegálnímu přechodu a vyjel směrem k nejvýše položené zřícenině hradu v Čechách, k Vítkově kameni (1035 m n/m). Na zříceninu byl vstup "na vlastní nebezpečí", tak jsem ji omrknul a pokračoval dál přes Svatého Tomáše (zde bývalý Sudeťáci měli nějakou akci v místním kostele) zpět do Pasečné a okolo Multerberského rašeliniště na Spáleniště a dál pokračoval na bývalé Kapličky, kde stála bývalá pohraniční hláska. 
Toto byl zatím můj nejlepší výlet po Šumavě. Hlavně mě těšilo osobní poznání celého Schwarzenberského plavebního kanálu, který mě poprvé zaujal v modré Automapě Československa, vydané řádově v 60. letech minulého století. První pokus o prohlídku kanálu jsem zkoušel se spolužákem s devítky v roce 1980 a naše cesta samozřejmě skončila dřív než jsme se ke kanálu dostali. Vstoupit do pohraničního vojenského prostoru nám bylo odepřeno a "doporučeno" se urychleně vrátit na levý břeh Lipna. Tak už jsem se loučil s představou, že si kanál někdy prohlédnu. Naštěstí "Sameťák" všechno změnil.
Při svém putování jsem použil postupně mapy Klubu českých turistů (měřítko 1 : 50 000) č. 65 - Šumava - Povydří; č. 66 - Šumava - Trojmezí; č. 67 - Šumava - Lipno; č. 73 - Vltava pod Vyšším Brodem a Blanský les.
Tady je plánek Schwarzenberského plavebního kanálu.
Při svém putování jsem použil postupně mapy Klubu českých turistů (měřítko 1 : 50 000) č. 65 - Šumava - Povydří; č. 66 - Šumava - Trojmezí; č. 67 - Šumava - Lipno; č. 73 - Vltava pod Vyšším Brodem a Blanský les.
Tady je plánek Schwarzenberského plavebního kanálu.