pátek 15. srpna 1997

Šumava - Schwarzenberský plavební kanál

V roce 1991 jsem vyrazil s kamarády pěšmo na 14 dní na Šumavu do okolí Čenkovy Pily, Modravy a Kvildy. Za pět let jsem na stejná místa vyrazil se svým prvním mtb Diamond Back - Topanga a díky poznání, že s pomocí horského kola lze vše spatřit za pouhých 5 dní, mě Šumava uchvátila ze sedla horského kola. Od roku 1996 jsem pravidelně jezdil na Šumavu každoročně, někdy i 2x až do roku 2005, a potom bohužel jako když utne.
V roce 1997 jsem na Šumavu vyrazil na "těžko", ze dne na den, tudíž sólo a jen s kletrem na zadním nosiči, nebyl čas pořídit brašny. Vlakem ze Smíchova jsem vyrazil do Sušice a cestou si vymýšlel plán cesty.

1.den - úterý 12.8.97 - 89 km
Sušice, Rejštejn, Stodůlky, jezero Laka, Prášily, Prášilské jezero, Poledník, Javoří slať, Modrava
Ze Sušice jsem vyjel po silnici na Rejštejn a za ním jsem z údolí Otavy vybušil první kopec na bývalé
Přední Paště a okolo bývalé dopadové plochy střelnice ČSLA (ČeskoSlovenská Lidová Armáda) Stodůlky pokračoval na Prášily. V Prášilech jsem poobědval a s plným břichem vyrazil na rozcestí Prášilský potok, odkud pokračoval na bývalou Hůrku a opět začal bušit do kopce k jezeru Laka. Od jezera jsem sjel okolo vrchu Ždánidla zpět do Prášil, abych mohl stoupat k Prášilskému jezeru. Po lehkém odfrknutí jsem přes Lisčí díry a Předěl stoupal na dnešní nejvyšší vrchol - Poledník (1315 m n/m) s radarovou věží, která byla armádou opuštěna, takže mi nic nebránilo vylézt až na její střechu a pokochat se rozhledem po západní Šumavě. Z Poledníku následoval večerní "brutální" sjezd (pouhých 67,9 km / hod, v zatáčkách mě kletr pěkně vynášel! :-)) k Javoří slati, který jsem si parádně užíval a okolo Javoří pily dojel do Modravy, kde jsem povečeřel. Na noc jsem vyjel podél Modravského potoka směr Březník, kde jsem to vedle silnice zalomil do lesíka pod širák.

2.den - středa 13.8.97 - 92 km
Modrava, Březník, Filipova Huť, Kvilda, pramen Vltavy, Bučina, Žďárské jezírko, Strážný, Dolní Cazov, Mlaka, Nové Údolí, Haidmühle [D], Dreisesselberg [D] - Třístoličník, Haidmühle [D], Nové Údolí, Stožec
Ráno mě vzbudil vrtulník neustále mi látajíc nad hlavou. Vyjel jsem na Březník, kde mě odchytl ochránce přírody, co prý tam dělám a odkud jsem se vyloupl. Moje odpověď, že jedu z Modravy (přece mu neřeknu že jsem spal v lese, že jo...), neprošla poněvadž ten den sváželi dřevo helikoptérou z okolí Černé hory a všechny hlavní cesty vedoucí okolo Černé hory byly uzavřené, v Modravě přímo policajti nikoho na Březník nepouštěli. Takže se mám vrátit do Modravy, kde mě policajti zkásnou za porušení zákazu. Ještě že jsem v těchto místech byl před šesti lety pěšky, přes bývalou Černohorskou nádrž jsem vyjel přímo do Filipovy Huti doufaje že tady policajti hlídat nebudou. Můj předpoklad vyšel, takže jsem vyjel ze zakázaného prostoru aniž by si mě někdo všimnul. Dojel jsem do Kvildy a odtud vyrazil legálně k prameni Vltavy. U pramene stáli policajti a všichni co přišli od Černé hory byli pokutováni. Ještě že jsem se vrátil přes Kvildu. Dál jsem pokračoval na Bučinu k bývalému rozpadlému hotelu, u kterého nás v noci před šesti lety načapali pohraničníci, všichni spali jak dutci, jen já klepal tenkrát kosu ve svém průvaňáku a dělal že taky spím a čekal jen kdy bouchnou dveře, vylezou z auta a vyženou nás. Naštěstí nás nechali na pokoji, když jsem to ostatním ráno vyprávěl, tak mi nikdo nevěřil! Dnes jsem pokračoval dál na Knížecí Pláně, Žďárské sedýlko, okolo Žďárského jezírka do Strážného. Zde jsem měl druhou kliku, během mého oběda se snesl letní liják, než jsem se naobědval, ukryt v hospůdce, tak už zase svítilo slunce! A pak že je 13. smolný den. Pro mě to byla  šťastná 13. Dál jsem pokračoval po signálce na Dolní Cazov, Mlaku a rozcestí V podkově, odkud jsem dojel do Nového Údolí. Na pas jsem přejel do Německa do Haidmühle a odtud začal stoupat do krpálu na Dreisesselberg - Třístolíčník (1311 m n/m),
na jehož vrcholu jsem si dopřál německé pivo za ještě německé marky za zdolání Třístoličníku. Následoval sjezd stejnou cestou do Haidmühle a Nového Údolí. Zde jsem se navečeřel a zajel do Stožce, jestli nenajdu nocleh. Na jednu noc ne, tak na týden by mě vzali. No nic, zakoupil jsem "pár" lahváčů, aby se mi líp usínalo zase pod širákem a zapíchl to vedle silnice na Nové Údolí.
3.den - čtvrtek 14.8.97 - 112 km
Nové Údolí, Schwarzenberský plavební kanál (Rosenauerova nádržka, Hučina), Plešné jezero,  Schwarzenberský plavební kanál (Hučina, Jelení Vrchy, Rosenauerova kaple, Rossbach, Klápa, Zadní Zvonková, Sonnenwald [A], Denkmal [A]), Sonnenwald [A], Zadní Hamry, Přední Zvonková, Kyselov, Frýdava, Přední Výtoň 
Ráno mě čekal výšlap na začátek Schwarzenberskýho plavebního kanálu (SPK) k Rosenauerově nádržce a od ní jsem si to hasil podél kanálu krásnou šumavskou krajinou po rovince s větrem ve vlasech a s písní na rtech! :-) Abych to neměl tak lehké, udělal jsem si odbočku k Plešnému jezeru, cesta nahoru byla krušná, dolů to byla paráda! Dál jsem pokračoval po rovince podél SPK k Hornímu portálu, kde jsem zalitoval, že nemám baterku a nemůžu prolézt celý 419 metrů dlouhý tunel až k Dolnímu portálu. Hold musím přes kopeček na kole. Na Jeleních Vrších jsem si dal pozdní snídani a pokračoval v euforii okolo Rosenauerovy kaple dál podél SPK na Rossbach, Klápu a Zadní Zvonkovou, kde jsem se šel zchladit prohlídkou do opraveného kostela Sv. Jana Nepomuckého. Poté jsme přejel do Sonnenwaldu v Rakousku, abych mohl pokračovat dál podél SPK. Dojel jsem až k Resenauerovu pomníku v Denkmalu, zde se otočil a vrátil se přes tehdy jediný legální hraniční přechod zpět do Zadní Zvonkové. Odtud jsem dojel do Zadních Hamrů, abych zjistil, že jsem zapomněl odbočit, tak jsem se vrátil do Přední Zvonkové a dál už podle plánu pokračoval přes Horní Pestřice, Kyselov a Frýdavu do Přední Výtoně. Když jsem si na tachometru přepnul čas a zjistil, že je po šestnácté hodině, mám najeto krásných 100 km, je nejvyšší čas si dát gáblik. Na jedné zahrádce u penziónu v Přední Výtoni jsem zaparkoval kolo vedle stolu a poručil si jídlo s pivkem, jak jinak. Nějak mi vyhládlo, na jídlo jsem si dal ještě navrch palačinky. No a když jsem se chystal k odchodu, přisedli si ke mně kluk s holkou a začali se vyptávat na mou cestu. Tak abych jim hladově nekoukal do jídla, chtěl jsem si objednat třetí chod. Pinglice se ale k tomu moc neměla a bylo na ní vidět, že mi moc nevěří, že mám čím platit. Tak jsem použil fintu - když šla kolem, jakoby "náhodou" jsem otevřel peněženku a něco v ní hledal. Pohled na mé bankovky jí přiměl ihned k akci a donesla mi jídelní lístek. Ani už se neptala, jestli chci pivo a rovnou mi ho přinesla. Pochopila, že jsem asi celý den nejedl a nepil a tady u ní to chci dohnat. Bylo mi jasné, že dnes s cestováním končím, zakoupil jsem zase pár lahváčů a vyjel za vesnici najít nějaký flek na spaní.

4.den - pátek 15.8.97 - 92 km
Přední Výtoň, Spáleniště, Pasečná, Otov, Schwarzenberský plavební kanál (Rozvodí Labe - Dunaj, Denkmal [A]), Vítkův kámen, Svatý Tomáš, Pasečná, Spáleniště, Kapličky, Mnichovice, Studánky, Horní Dvořiště
Ráno jsem zajel do včerejší zahrádky na snídani - kupodivu měli otevřeno a posilněn jsem vyjel přes Spáleniště, Pasečnou a Otov ke Schwarzenberskýmu plavebnímu kanálu do místa, kde spojuje rozvodí Labe - Dunaj. Poté jsem jel po vrstevnici podél kanálu k hraniční čáře CZ / A, kde bylo napsáno toto není hraniční přechod, a pod pokutou vstup zakázán. Tak jsem dělal, že tu ceduli nevidím a vnikl jsem na území Rakouska. Tentokrát jsem jel proti proudu SPK až k Rosenauerově pomníku, u kterého jsem byl už včera, ale z druhé strany. Tímto se moje cesta podél Schwarzenberskýho plavebního kanálu završila. Vrátil jsem se zpět na naše území k ilegálnímu přechodu a vyjel směrem k  nejvýše položené zřícenině hradu v Čechách, k Vítkově kameni (1035 m n/m). Na zříceninu byl vstup "na vlastní nebezpečí", tak jsem ji omrknul a pokračoval dál přes Svatého Tomáše (zde bývalý Sudeťáci měli nějakou akci v místním kostele) zpět do Pasečné a okolo Multerberského rašeliniště na Spáleniště a dál pokračoval na bývalé Kapličky, kde stála bývalá pohraniční hláska. Samozřejmě jsem na ní vylezl i když byla zezdola zadrátovaná, aby na ní nikdo nelezl, ale potřeba rozhledu po okolí byla větší než strach, že z té věže spadnu! :-) Dál už jsem to mastil po silnici bývalým opuštěným pohraničním prostorem přes Mnichovice, Studánky a Dolní Drkolnou do Horního Dvořiště, kde jsem svojí cestu po Šumavě zakončil v nádražní restauraci, čekajíc na vlak do Prahy.
Toto byl zatím můj nejlepší výlet po Šumavě. Hlavně mě těšilo osobní poznání celého Schwarzenberského plavebního kanálu, který mě poprvé zaujal v modré Automapě Československa, vydané řádově v 60. letech minulého století. První pokus o prohlídku kanálu jsem zkoušel se spolužákem s devítky v roce 1980 a naše cesta samozřejmě skončila dřív než jsme se ke kanálu dostali. Vstoupit do pohraničního vojenského prostoru nám bylo odepřeno a "doporučeno" se urychleně vrátit na levý břeh Lipna. Tak už jsem se loučil s představou, že si kanál někdy prohlédnu. Naštěstí "Sameťák" všechno změnil.
Při svém putování jsem použil postupně mapy Klubu českých turistů (měřítko 1 : 50 000) č. 65 - Šumava - Povydří; č. 66 - Šumava - Trojmezí; č. 67 - Šumava - Lipno; č. 73 - Vltava pod Vyšším Brodem a Blanský les.
Tady je plánek  Schwarzenberského plavebního kanálu.


Žádné komentáře:

Okomentovat