Předválečné opevnění 1938

Kdysi v roce 1995 jsem navštívil dělostřeleckou tvrz Bouda o které jsem se náhodně dočetl v novinách a prohlídka jejího podzemí za mihotavého svitu petrolejek mě tak nadchla že jsem se začal o československé opevnění z let 1935–1938 zajímat více. Nejen že opevnění je zajímavá historie ale nemá chybu v letních vedrech pobývat v chladném a příjemném podzemí nejen tvrzí ale i jednotlivých pěchotních srubů!  Na jižní Moravě je přímo v Šatově jeden pěchotní srub zachován jako  muzeum, i když tento pěchotní srub byl po II. světové válce reaktivován a sloužil Československé lidové armádě. Vnitřní dochované vybavení odpovídá  této době.

Pěchotní srub MJ – S 3 "Zahrada"

Armáda opustila tvrz Hůrka u Králík v roce 2008 a tím ji zpřístupnila veřejnosti. 

Razítka navštívených tvrzí: Stachelberg, Dobrošov, Skutina, Hanička

Razítka jednotlivých pěchotních srubů: N-S 82 "Březinka", N-S 71 "V sedle"

 

R-S 87 "Průsek"  , K-S 5 "U potoka" , K-S 32 "Na růžku", K-S 14 "U Cihelny"

 

 

 

Tento obrázek atypického pěchotního srubu už nespatříte, místo železnice dnes vede silnice. MO-S5

MO-S 19 "V aleji" 

Razítka objektů lehkého opevnění:

Sazená

 

Podrobnosti o všech pěchotních srubech i tvrzích čs. opevnění naleznete na těchto stránkách:  

Opevnění 1935 - 1938 I.

Opevnění 1935 - 1938 II. 

Podrobnosti o lehkém opevnění (tzv. řopíky) LO

Pěchotní srub MJ – S 4 „Zatáčka“

Pěchotní srub MJ – S 3 „Zahrada“

Fotogalerie MJ S 3 "Zahrada"
Fotogalerie Tvrz Bouda

Prohlídka atypických objektů opevnění

Lehký objekt vz.36 - VI./146/C na kopci Kostrhlík v Bílině:

Popis objektu

Noc kostelů

Až napopáté (2013) jsem se dokopal k tomu, abych vyrazil poprvé na tuto akci. Chtěl jsem se zastavit jen na Vyšehradě a prohlédnout si baziliku sv. Petra a Pavla, ale organizátoři připravili nejen na mě past ve formě pohlednice s razítkem baziliky, tudíž jsem "logicky" pochopil, že každý kostel bude dávat své razítko a tím jsem byl lapen! Takže jsem začal vzpomínat, které kostely znám a po prohlídce baziliky vyrazil za dalšími kostely. Nakonec jsem stihl navštívit osm objektů. A některé zpřístupnily i své podzemí, jako kostel Nejsvětějšího srdce Páně. Příští akci už si budu muset lépe naplánovat, abych šel najisto.
 
Napodruhý mi to vyšlo až letos (2016) a cíleně jsem zamířil na Pražský Hrad, do Katedrály svatého Víta.

Foto z mobilu





Na začátek jsem si vystál frontu na prohlídku zvonice (222 schodů) a pokochal se ještě za denního světla nádherným výhledem na mou rodnou "stověžatou matičku". Uvnitř katedrály byla též otevřena kaple sv. Václava.

Foto z mobilu





Už za tmy jsem si prohlídl kostel Panny Marie Sněžné s přilehlou zahradou.

 

Napotřetí výprava pro kostelní razítka (2017), při které jsem si prohlédl i kryptu pod chrámem svatého Cyrila a Metoděje v Resslově ulici.

Napočtvrté (2018) jsem vyrazil na Hrad si prohlédnout Jiřský klášter, který byl otevřen poprvé při 10. Noci kostelů. Škoda, že do Baziliky sv. Jiří se dalo jen nakouknout.

 Nejvíc mě ale nadchla prohlídka zvonic a půda chrámu sv. Cyrila a Metoděje v Karlíně.

Foto z mobilu

Na popáté (2020) jsem vyrazil narychlo navečer na Staré Město. Vzhledem k nejistotě uspořádání akce vlivem koronaviru nebyly tentokrát k dizpozici lístky na razítka. Naštěstí první kostel měl vlastní pohled.

 V kostele U Salvátora jsem si vyšlápl až do zvonice.

Na pošesté (2023) jsem se vypravil na Noc kostelů už s partičkou kamarádů a překvapivě jsme stihli navštívit nejen nejvíc kostelů - 14, ale i večeři U Medvídků! :-)

Poprvé byla přístupná kaple na Staroměstské radnici s nahlédnutím do útrob Orloje.

Na posedmé (2024) jsem se vypravil na Noc kostelů s kamarádem a začali jsme na Vyšehradě. Netušil jsem, kolik církevních objektů na Vyšehradě je. Navštívili jsme opět 14 objektů i se zastávkou na pivko.

 

Poznávání rodné vlasti - Sever, Západ, Jih, Východ

Sever

Nejsevernější místo mé vlasti jsem navštívil pěšky na závěr krátké dovolené s přáteli v Heřmanicích v Podještědí. Vyšel jsem z obce Severní po zelené TZ k hraničnímu přechodu a dál po žluté TZ k nejsevernějšímu bodu České republiky. Odtud pokračoval dále po žluté TZ a dokončil okruh do obce Severní.

Západ

Nejzápadnější místo mé vlasti jsem navštívil na mtb během týdenní dovolené s přáteli v Doubravě. Jel jsem napřed, při sjezdu z kopce minul za hřbitovem zaniklé obce Újezd zelenou odbočku a dojel na konec cesty uprostřed louky. Zpět se mi nechtělo, tak jsem přes louku dojel k potůčku, přes který jsem se musel protlačit i s kolem hustým houštím, abych se vrátil zpět na zelenou TZ. Dojet zbytek výpravy na nejzápadnější bod ČR už byla pohoda. Dál jsme pokračovali lesní pěšinou na německou červeně značenou cestu.

Jih

Nejjižnější místo mé vlasti jsem navštívil na mtb během víkendového firemního pobytu v Pasečné. S kolegy jsme dojeli k jižnímu bodu od Studánky po modré TZ na odbočku Radvanov a po žluté TZ cyklostezkou k hraničnímu přechodu do Rakouska, kde jsme odbočili na krátký cílový terénní úsek. Z nejjižnějšího místa mé vlasti jsme pokračovali zpět k hraničnímu přechodu a dál po rakouské cyklostezce směr Pasečná.