Když jsem se vrátil po dvou letech z vojenské služby a začal si užíval opět civilních radostí, zjistil jsem ke svému zděšení, že pravidelný pohyb na "bigošárně" udržoval mé tělo v kondici, zatímco měsíční pobyt v civilu mi přinesl 10 kg váhy navíc. Tak to ne, s tím se musí něco dělat! Ale co? Volba padla na sport, ale jaký? Ve 22. letech je trochu pozdě s něčím začínat. Do halového sportu se mi nechtělo, chtěl jsem zkusit něco s běháním, ale zase běhat na oválu do kolečka se mi taky nechtělo, tak co teda? Shodou okolností v tehdejších Televizních novinách ve sportovní části "běžel" šot ze závodu v orientačním běhu. To bylo ono! Příroda, běh, orientace, mapy! Našel jsem si telefon na nejbližší oddíl orientačního běhu v Hloubětíně a zavolal tam. Nemají zájem, ale doporučili mi se obrátit na oddíl Praga Praha. Zavolal jsem na Pragovku, přepojili mě na oddíl OB a zde mi bylo řečeno, ať si vezmu něco na běhání a přijdu k Labuti do Krče, že se uvidí co se mnou. Za 12 minut jsem uběhl 2.750 metrů, čímž jsem získal vstupenku mezi Pragovácké orienťáky. Na podzim roku 1983 jsem začal pravidelně docházet do tehdejšího pragováckého areálu v Žitné - úterý, středa, pátek - posilovat, trénovat vytrvalost a seznamovat se s mapou.
Na první závod, který se konal "za humny" na mapě Lehovec I., jsem se přihlásil na jaře roku 1984 a kupodivu hned doběhl v první čtvrtině startujících. To mě slušně nakoplo! Říkal jsem si, asi nebudu tak špatný! :-) Jak se časem ukázalo, první závod svého orienťáckého období jsem doběhl na nejlepším místě!
Ale hned druhý závod mě vrátil pevně na zem, protože jsem skončil na posledním místě, když nepočítám těch sedm diskvalifikovaných. No ani jsem se nemohl divit, protože na dvou kontrolách jsem "slušně" zakufroval a nebyl jsem schopen je hned najít!
Bohužel tato mapa nešla naskenovat.
A třetí závod jsem dokonce vzdal, (první a poslední zabalený závod ve svém orienťáckém období), poněvadž během závodu se rozpršelo a já ještě nebyl zvyklý zabalovat mapu do igelitu, tudíž se mi značky kontrol na mapě rozpily a já nevěděl, kam mám běžet! Což mě pěkně nakrklo!
Toto je mapa jiné kategorie, do které jsem si tenkrát zakreslil svoji kategorii H21. Červeně je vždy v mapě zakreslen můj postup v terénu, který jsem zaznamenával vždy po závodě, dokud jsem si pamatoval, kudy jsem běžel.
Další závod, který mi dal docela do hrbu, byl na mapě Blýskava 1, kde byly kontroly střídavě umístěny na vršcích kopců a v údolíčkách. Oficiální převýšení 960 metrů jsem "hravě" překonal o dalších 390 výškových metrů!
Ale hned druhý závod mě vrátil pevně na zem, protože jsem skončil na posledním místě, když nepočítám těch sedm diskvalifikovaných. No ani jsem se nemohl divit, protože na dvou kontrolách jsem "slušně" zakufroval a nebyl jsem schopen je hned najít!
Bohužel tato mapa nešla naskenovat.
Toto je mapa jiné kategorie, do které jsem si tenkrát zakreslil svoji kategorii H21. Červeně je vždy v mapě zakreslen můj postup v terénu, který jsem zaznamenával vždy po závodě, dokud jsem si pamatoval, kudy jsem běžel.
Další závod, který mi dal docela do hrbu, byl na mapě Blýskava 1, kde byly kontroly střídavě umístěny na vršcích kopců a v údolíčkách. Oficiální převýšení 960 metrů jsem "hravě" překonal o dalších 390 výškových metrů!
Brzy jsem si osvojil orienťácké pravidlo, když kufruješ a nemůžeš se na mapě najít, vrať se na místo kde jsi byl ještě "v obraze"! Dokonce jsem vyběhl z mapy, aniž bych si toho všimnul a pak se marně snažil na mapě najít - levý horní okraj mapy.
Výsledky a porovnání první "závodní" sezóny. První průměr jsou uběhnuté metry za minutu, druhý průměr je za kolik minut jsem uběhl kilometr. Vyběhal jsem si výkonnostní třídu C.
Výsledky a porovnání první "závodní" sezóny. První průměr jsou uběhnuté metry za minutu, druhý průměr je za kolik minut jsem uběhl kilometr. Vyběhal jsem si výkonnostní třídu C.
Rok 1985 jsem začal domácím závodem opět "za humny" na dvojmapě Lehovec I+II, tentokrát jsem už skončil na začátku druhé poloviny startujících. Tato mapa Lehovec I. se opakuje poněvadž tvoří součást celého závodu.
Druhý závod se běžel převážně mezi skálami. Namapoval jsem jednu kontrolu, která byla značená uprostřed skalní rokliny. Dobíhám skupinku závodníků, kteří koukají do mapy a rozhlíží se kolem. Což mě mělo varovat, ale nevarovalo. Byl jsem si jistý, že vím kde je kontrola s lampiónkem a tak jsem se ani nezastavoval a proběhl kolem postávajících závodníků. Jejich postávání jsem pochopil v okamžiku, kdy jsem doběhl na kraj trhliny a pode mnou, v hloubce asi 5 metrů, byl na dně roklinky zapíchlý červenobílý lampión. Zabrzdit jsem už nestačil a tak jsem po zadku sjel po skále přímo k lampiónu. Naštěstí jsem to ustál, vítězoslavně jsem pohlédl nahoru na závodníky, které jsem předběhl, odpíchl si kontrolu a vyrazil dál. Myslím, že na mé celkové umístění to zase takový vliv nemělo. :-) 
Na mapě Papoušek jsem slušně zakufroval na páté kontrole, kdy jsem uběhl větší vzdálenost než jsem si myslel podle mapy a pak ještě prolezl tři podobná si údolíčka vedle sebe, hledaje kontrolu, abych po 25 minutách zjistil, že hledám dobře ale na špatném místě! Když jsem dobíhal do cíle, tak cíl už uklízeli! Poté, co jsem je překvapil svým doběhem, se mě zeptali, jestli jsem v lese ještě někoho neviděl! Neviděl! :-)
Druhý závod se běžel převážně mezi skálami. Namapoval jsem jednu kontrolu, která byla značená uprostřed skalní rokliny. Dobíhám skupinku závodníků, kteří koukají do mapy a rozhlíží se kolem. Což mě mělo varovat, ale nevarovalo. Byl jsem si jistý, že vím kde je kontrola s lampiónkem a tak jsem se ani nezastavoval a proběhl kolem postávajících závodníků. Jejich postávání jsem pochopil v okamžiku, kdy jsem doběhl na kraj trhliny a pode mnou, v hloubce asi 5 metrů, byl na dně roklinky zapíchlý červenobílý lampión. Zabrzdit jsem už nestačil a tak jsem po zadku sjel po skále přímo k lampiónu. Naštěstí jsem to ustál, vítězoslavně jsem pohlédl nahoru na závodníky, které jsem předběhl, odpíchl si kontrolu a vyrazil dál. Myslím, že na mé celkové umístění to zase takový vliv nemělo. :-) 
Na mapě Papoušek jsem slušně zakufroval na páté kontrole, kdy jsem uběhl větší vzdálenost než jsem si myslel podle mapy a pak ještě prolezl tři podobná si údolíčka vedle sebe, hledaje kontrolu, abych po 25 minutách zjistil, že hledám dobře ale na špatném místě! Když jsem dobíhal do cíle, tak cíl už uklízeli! Poté, co jsem je překvapil svým doběhem, se mě zeptali, jestli jsem v lese ještě někoho neviděl! Neviděl! :-)
Potvrdil jsem si výkonnostní třídu C.
Vzhledem k tomu, že mapa byla vydána během spartakiády, tak na zadní straně byla historie a popis Divoké Šárky.
Poprvé jsem se přihlásil na dlouhou trať, abych si zkusil, jestli na ni mám. Běželo se přes tři
mapy a na trati jsem strávil přes 4 hodiny, v nohách okolo 35 km. Poslední dvě kontroly jsem "trochu" zakufroval, na tom se zřejmě podepsala už celková únava. No týden jsem při chůzi "cejtil" nohy! A nejukrutnější byla cesta do schodů! 
Během mého posledního (zatím?) závodu v orientačním běhu jsem přibližně v půlce trati zakopl (červený křížek na trase postupu - jak se ukázalo, tak jsem značku zvolil víc než symbolicky :-)) o něco - zřejmě ležící větev - zrovna na tak nešťastném místě. kde vedle sebe trčely dva deseticentimetrový kořeny a já je oba trefil svými koleny! Levé koleno jsem si narazil, pravé bohužel rozrazil. Do cíle jsem se nějak dopajdal, na umření to nebylo! :-) Když jsem byl na rentgenu pravého kolene (naštěstí jsem neměl nic naštíplého ani prasklého) a řekl doktorovi. že mi v koleni neustále píchá. tak doktor mě překvapil když prohlásil: "Co chcete, už nejste nejmladší!" V 25. letech! Běhat jsem chtěl začít znovu po podzimním vojenským cvičení. ale protože jsem na něm chytnul žloutenku, se závoděním jsem skončil.
Při jednom závodě jsem přebíhal pastvinu a najednou jsem zakopl o nějaký drn. Naštěstí jsem pohotově dal ruce před sebe a dopadl jakoby do kliku. Ještě že jsem nedopadl úplně na zem, protože pode mnou bylo kravský lejno. Hádejte před kterou částí těla.....před obličejem! Tak to bylo opravdu o fous, nevím jak bych vysvětloval v cíli pomazaný obličej... :-)
Orientační závody jsem bral spíš jako najít všechny kontroly v terénu než doběhnout co nejdřív. Víc mě uspokojoval pohled na červenobílý lampión když se přede mnou objevil než dosahované časy. Čas jsem bral už jen jako bonus. pokud se zadařilo.
Když si budete chtít prohlídnout jakoukoliv mapu, stačí když tady napíšete název mapy do vyhledávání.
Orientační závody jsem bral spíš jako najít všechny kontroly v terénu než doběhnout co nejdřív. Víc mě uspokojoval pohled na červenobílý lampión když se přede mnou objevil než dosahované časy. Čas jsem bral už jen jako bonus. pokud se zadařilo.
Když si budete chtít prohlídnout jakoukoliv mapu, stačí když tady napíšete název mapy do vyhledávání.
