1.den - pondělí 16.8.04 - 66 km
Ústí nad Labem, Žežice, Lipová, Čermná, Jílové, Sněžník, Děčínský Sněžník, Sněžník, Tisá, Petrovice, Krásný les, Větrov, Habartice, Komáří hůrka, Pod Komáří hůrkou
Vyjel jsem na kole z Malešic na Hlavák a odtud pokračoval vlakem (kolo v úschovně) do Ústí nad Labem, kde jsem vyložil kolo s brašnami z pojízdné úschovy a vyjel po chvíli hledání modré značky do kopce nad Labem směr Žežice. Zde jsem se napojil na silnici a stále bušil do kopce na Lipovou, kde jsem se zastavil na doplnění tekutin. Dál jsem už frčel z kopce přes Čermnou do údolí Jílovského potoka a vesničky Jílové. Odtud začala pakárna ve formě stoupání na hřeben Děčínské vrchoviny na vrchol Děčínský Sněžník s rozhlednou. 
Měl jsem trochu honičku, abych stihnul otevřenou rozhlednu, naštěstí jsem dorazil 5 minut před pátou, úplně hotovej. Dal jsem si pivko a párek a ještě vylezl na rozhlednu, abych se pokochal dalekým rozhledem. Jako poslední jsem opustil kiosek u rozhledny a pokračoval sjezdem do Sněžníku na Tisou okolo pískovcových Tiských stěn, Petrovice a Krásný les. Odteď jsem začal přejíždět Krušné hory ze severovýchodu na jihozápad. Po místní silnice jsem frčel na Větrov, Adolfov, Habartice, Fojtovice a k večeru začal stoupat na Komáří hůrku. Myslel jsem si, že na Komáří hůrce vylezu na rozhlednu, ubytuju se a dám si něco k večeři. Bohužel fungovala jen restaurace. Po jídle jsem sjel na rozcestí Pod Komáří hůrkou a zalezl do lesa vedle lesní cesty pod širák. V noci se honily po obloze mraky a pár kapek spadlo. Ještě že jsem měl nepromokavou plachtu.
2.den - úterý 17.8.04 - 95 km
Pod Komáří hůrkou, Cínovec, Vápenice, Nové Město, Vrch Tří pánů, Nová ves, bývalý Mackov, vodní nádrž Fláje, Jelení hlava, Černý rybník, Klíny, Mníšek, Nová Ves v Horách, Hora Svaté Kateřiny, Rudolice v Horách, Volárna, Kalek, Načetín, Pohraniční, Jilmová, Skelný Vrch, vodní nádrž Přísečnice, Černý potok, Vejprty
Ráno jsem vstal poměrně pozdě a až okolo půl jedenácté vyrazil po červené lesní cestou směr Cínovec. Prokličkoval jsem vietnamským tržištěm a v jedné hospůdce, nachystané pro německé turisty, jsem si dal "snídaňoběd". Snažili se mě rychle obsloužit, abych jim nezabíral místo pro Němce. Ještě že mě nevyhodili! Po jídle jsem dál pokračoval přes rozcestí U vojáka na Vápenici a Nové Město. U rozcestí Vrch Tří pánů jsem vyjel po červené značce přes stejnojmenný vrch Strážní stezkou na Novou ves. Jel jsem po Krušnohorské lyžařské magistrále (KLM). Přes Flájský potok jsem musel naboso přebrodit a přenést kolo. S bagáží to byla docela fuška, ale sundavat brašny se mi nechtělo. Opláchl jsem se v potoce a vyjel dál směr bývalý Mackov a vodní nádrž Fláje. Z koupání nebylo nic, začalo pršet, tak jsem hledal střechu, pod kterou bych se před deštěm ukryl. Po krátkém letním dešti jsem uháněl po rovině na Černý rybník a Klíny. Při sjezdu do Klínu jsem trefil vosu mezi brýle a helmu, než jsem stačil zastavit, tak jsem dostal pigáro do levého obočí. Nejdřív to jen pálilo a bolelo, později to nateklo, ale naštěstí v další jízdě to až tak nevadilo. Pokračoval jsem dál na Mníšek a podél hraničního potoka Svídnice do Nové Vsi v Horách, odkud jsem úbočím stoupal k 
Hoře Svaté Kateřiny s Růžovým vrchem a rozhlednou.
U rozhledny jsem pojedl a posilněn vydal se dál, tentokrát z kopce serpentýnama k samotě Malý Háj. U Rudolic v Horách jsem odbočil na modrou značku a dál pokračoval na Volárnu, Volárenský rybník, Kalek, Načetín, Pohraniční, Jilmová, Skelný vrch a podél česko-německé hranice k vodní nádrži Přísečnice. Obloha nevěštila nic dobrého, tak jsem pokračoval přes Černý potok až do Vejprt, kde jsem doufal, že najdu nějaký penzión. Naštěstí jsem našel penzión Bednář, kde jsem se mohl ubytovat na jednu noc se snídaní - 200,- Kč. Po nastěhování a sprše jsem vyrazil do centra města na večeři a trochu mě šoklo, že Vejprty měly dvě tváře, jedna, opravená a nová, druhá, zchátralá, pamatující vystěhování Sudeťáků a 2.světovou válku! Státní hranice procházející městem stále ještě platila!
Hoře Svaté Kateřiny s Růžovým vrchem a rozhlednou.
U rozhledny jsem pojedl a posilněn vydal se dál, tentokrát z kopce serpentýnama k samotě Malý Háj. U Rudolic v Horách jsem odbočil na modrou značku a dál pokračoval na Volárnu, Volárenský rybník, Kalek, Načetín, Pohraniční, Jilmová, Skelný vrch a podél česko-německé hranice k vodní nádrži Přísečnice. Obloha nevěštila nic dobrého, tak jsem pokračoval přes Černý potok až do Vejprt, kde jsem doufal, že najdu nějaký penzión. Naštěstí jsem našel penzión Bednář, kde jsem se mohl ubytovat na jednu noc se snídaní - 200,- Kč. Po nastěhování a sprše jsem vyrazil do centra města na večeři a trochu mě šoklo, že Vejprty měly dvě tváře, jedna, opravená a nová, druhá, zchátralá, pamatující vystěhování Sudeťáků a 2.světovou válku! Státní hranice procházející městem stále ještě platila!
3.den - středa 18.8.04 - 80 km
Vejprty, České Hamry, Kovářská, Pod Vysokou sečí, Pod Meluzínou, Klínovec, Boží Dar, Myslivny, Pod Špičákem, Mrtvý rybník, Ryžovna, Blatenský vrch, Horní Blatná, Bučinská cesta, Jelení, Velký močál, bývalá Rolava, Tišina, Rájecké údolí, Stříbrná, Kraslice
Ráno po lehké snídani (málo pro cykloturistu) jsem vyrazil podél drátěného plotu, oddělujícího Čechy od Německa, z Vejprt na České Hamry a Kovářskou, kam jsem se zajel podívat na zbytky vápenky. Od vápenky jsem vybušil kopec k rozcestí Pod Vysokou sečí, abych pokračoval nahoru-dolů k dalšímu rozcestí Pod Meluzínou a po trase KLM dojel pod Klínovec. Nejvyšší bod Krušných hor jsem nemohl minout, zvláště když je na něm rozhledna.
Vystoupal jsem lehkým převodem na vrchol Klínovce (1244 m n/m) a zhrozil se stavem hotelu s rozhlednou. Cedulka "VSTUP ZAKÁZÁN" mě neodradila od výlezu na vršek rozhledny, i když místama jsem si říkal, že má asi své opodstatnění! :-) Nakonec jsem cestu na vršek rozhledny opuštěných zchátralým vnitřkem hotelu našel. Shůry jsem omrknul, co jsem ujel a co mám ještě před sebou. Jídlo a pití jsem nalezl na terase sporthotelu Rudolf, posilněn a doplněn tekutinami jsem sjel z Klínovce do Božího Daru a po silnici podél Blatenského příkopu pokračoval k Myslivnám, kde jsem ze silnice odbočil k Božídarskému Špičáku okolo Božídarského rašeliniště. Minul jsem Mrtvý rybník, který se tvářil hodně živě - koupající si léto užívali - a přes Ryžovnu se vrátil na silnici, která mě dovezla přes Bludnou k odbočce na Blatenský vrch s rozhlednou.
Po žluté značce jsem sjel do Horní Blatné, kde mou jízdu "urychlily" kameny v rukou snědých harantů. Naštěstí se netrefili, ale připomněli mi kdysi dávnou cestu na Balkán. Bohužel jsem byl v Čechách. Pokračoval jsem po Bučinské cestě na Jelení okolo rezervace Velký močál k bývalé Rolavě. Odtud jsem pokračoval parádním dlouhým sjezdem Rájeckým údolím do Stříbrné a Kraslic. U první restaurace bylo i ubytování na jednu noc za 200,- bez snídaně, takže cíl byl jasný. Po včerejším nočním dešti už jsem širák neriskoval a připlatil si za pohodlí.
Vystoupal jsem lehkým převodem na vrchol Klínovce (1244 m n/m) a zhrozil se stavem hotelu s rozhlednou. Cedulka "VSTUP ZAKÁZÁN" mě neodradila od výlezu na vršek rozhledny, i když místama jsem si říkal, že má asi své opodstatnění! :-) Nakonec jsem cestu na vršek rozhledny opuštěných zchátralým vnitřkem hotelu našel. Shůry jsem omrknul, co jsem ujel a co mám ještě před sebou. Jídlo a pití jsem nalezl na terase sporthotelu Rudolf, posilněn a doplněn tekutinami jsem sjel z Klínovce do Božího Daru a po silnici podél Blatenského příkopu pokračoval k Myslivnám, kde jsem ze silnice odbočil k Božídarskému Špičáku okolo Božídarského rašeliniště. Minul jsem Mrtvý rybník, který se tvářil hodně živě - koupající si léto užívali - a přes Ryžovnu se vrátil na silnici, která mě dovezla přes Bludnou k odbočce na Blatenský vrch s rozhlednou.
Po žluté značce jsem sjel do Horní Blatné, kde mou jízdu "urychlily" kameny v rukou snědých harantů. Naštěstí se netrefili, ale připomněli mi kdysi dávnou cestu na Balkán. Bohužel jsem byl v Čechách. Pokračoval jsem po Bučinské cestě na Jelení okolo rezervace Velký močál k bývalé Rolavě. Odtud jsem pokračoval parádním dlouhým sjezdem Rájeckým údolím do Stříbrné a Kraslic. U první restaurace bylo i ubytování na jednu noc za 200,- bez snídaně, takže cíl byl jasný. Po včerejším nočním dešti už jsem širák neriskoval a připlatil si za pohodlí.
4.den - čtvrtek 19.8.04 - 90 km
Kraslice, Počátky, Luby, Vackov, Plesná, Bad Brambach [D], Horní Paseky, Vyhlídka, Doubrava, Podhradí, Kamenná, Studánka, Hranice, Trojmezí, U Lenka, Trojmezí - Dreiländereck [D], U Lenka, Smolnice, Peklo, Štítarský vrch, Krásná, Podhradí
Po snídani jsem vyrazil po vedlejší silnici na Medvědí, Počátky a Luby, kde jsem projel vedle sochy houslaře a zároveň zakončil přejezd napříč Krušnými horami a dál pokračoval po červené značce přes Vackov na Plesnou. Zde jsem to střihnul přímo na západ přes německé lázně Bad Brambach na Horní Paseky, abych se vyhnul zajížďce na jih. Na česko-německé a německo-české hranici si mě nikdo nevšímal, jen v lázních jsem měl trochu problém mezi lázeňskými objekty trefit správnou cestu do Čech. Z Horních Pasek jsem po pohraniční silničce projel okolo vrchu Vyhlídka do Doubravy a Podhradí. V Podhradí se zříceninou hradu Neuberg jsem se rozhodl najít ubytování, i když bylo po poledni. Dál jsem chtěl vyrazit nalehko do Ašského výběžku a pahorkatiny Smrčiny. Našel jsem rodinný penzion Etela, kde jsem měl pocit, že mě ihned adoptovali coby osamělého cyklistu. :-) Vyjel jsem dál s prázdnými brašnami a bez bagáže přes Marak, Smrčinu, Studénku a Hranice v Čechách do Trojmezí. Zde jsem už byl v roce 1989, kdy jsem bez mapy ale zato s dalekohledem chtěl původně vyrazit z Hranice do Aše a v ranním šeru jsem přehlédl za nádražím odbočku na Aš a vykračoval si směrem k hranici k Trojmezí. V té době zde dlouhá léta vládli jen pohraničníci se svými psy a když jsem prošel okolo vojenské posádky, začal jsem tušit nějaký zádrhel. Z kasína vyjel tmavozelený UAZ a krokem jel za mnou asi 500 metrů, pak mě předjel a vystoupil sám nadporučík od pohraničníků a kam pak prý jdu. "Do Aše." "Tak to jdete špatně, půjdete touto silnicí do Hranice a tam vám už řeknou." Bylo mi trochu divný, že se vracím do Hranice, ale protože UAZ zase jel krokem za mnou, tak cíl jsem měl daný. V Hranici si mě jako štafetu převzal příslušník Veřejné bezpečnosti, zkontroloval mě a kam že jsem to chtěl jít. Samozřejmě mému výletu nevěřil, takže mi "decentně" naznačil, že jej mám následovat. Naložil mě do vlaku do Plzně, dřepnul si vedle mě a dohlédl na to, abych nevystoupil dřív než v Plzni. Takže až dnes můžu v poklidu dojet na kole po bývalé signálce přes rozcestí U Lenka k Trojmezí - Dreiländereck, vlastně nyní už pouze historickému, neb NDR neexistuje. Od historického hraničního kamene z roku 1844 jsem se vrátil k rozcestníku U Lenka a podle mapy se snažil najít zbytky železné opony - bývalé opevněné stanoviště kryté hlídky. Nic jsem nenašel a ke všemu mi ještě klacek schovaný v trávě zasekl přehazovačku. Pomocí hrubé síly jsem ji trochu přiohnul a docílil toho, že kromě nejmenších dvou koleček celkem fungovala. Takže to dobře dopadlo, dál jsem mohl jel opět po signálce přes Smolnici, Peklo, Štítarský vrch do Krásné a odtud přes Marak zpět k penziónu do Podhradí. V penziónu nikdo nebyl, tak jsem vyrazil do místní hospody na pivko a večeři. Přes celou noc se spustil mohutný liják, že jsem nelitoval těch 250,- Kč za suchý nocleh a čistou postel.
5.den - pátek 20.8.04 - 37 km
Podhradí, Háj, Aš, Hvozd, Mísový kámen (historické hraniční mezníky), Slatinný les, Kančí údolí, Polná, Táborská, Ostroh - Seeberg, Dvoreček, Františkovy lázně
Ráno jsem posnídal s celou mnohačetnou rodinou paní domácí (byla to původem Němka a údajný její syn byl černoch jak noc, ale všichni mluvili "čésky", takže naprostá pohoda). Posilněn jsem vyrazil do nejvyššího kopce Smrčin (jaká to šichta s natěžko naloženým kolem oproti včerejší odlehčené úpravě!) 
Háj (758 m n/m) s rozhlednou. Rozhledna byla uzamčena, ale naštěstí už se blížila 11.hodina a restaurace pod rozhlednou otevírala, takže jsem byl toho dne první, kdo si vypůjčil klíč od rozhledny. Prohlédl jsem si jen blízké okolí, protože bylo pod mrakem. Z Háje jsem sesvištěl do Aše, prokličkoval městem a vyjel opět po bývalé signálce přes Hvozd k historickým hraničním mezníkům z r. 1754. Dál jsem pokračoval po signálce na Slatinný les, Kančí údolí a Polenský les do Polné okolo smírčích křížů. Odtud už po silnici do Ostrohu, kde jsem objevil mě neznámý hrad Seeberg, a když jsem zjistil, že v jednom obnoveném křídle je i hradní restaurace, 
zastávka byla jasná. Po vydatném obědě jsem to už měl kousek do Františkových Lázní na vlak. Na nádraží jsem přijel půl hodiny před odjezdem přímého vlaku na Prahu. Tomu říkám klika! :-)
Při svém putování jsem použil postupně mapy Klubu českých turistů (měřítko 1 : 50 000) č. 11 - České středohoří, č. 6 - Krušné hory - Teplicko, č. 5 - Krušné hory - Chomutovsko a Mostecko, č. 4 - Krušné hory - Klínovec a Karlovarsko, č. 3 - Krušné hory - Kraslicko, č. 1 - Ašsko a Chebsko.
Moje fotogalerie
