Letošní krátká dovolená byla v poznávání ještě nenavštívených částí naší republiky - oblast Hrubého Jeseníku a mikroregionu Osoblažsko.
První den (sobota 26.8.2017) jsem s Billovci vyrazil na krátký pěší výlet z Karlovic, kde jsme byli ubytováni, po žluté turistické značce (TZ) na Anenský vrch a z vrchu po červené do Vrbna pod Pradědem a Karlovic.
V noci se spustil silný slejvák s krupobitím, "lehce" jsem trnul, jestli střešní okno tu "kulometnou palbu" ustojí!
V neděli (27.8.2017) jsme se přepravili autem do Města Albrechtice. Jana cestou zahlédla pavučiny s ranní rosou a upozornila na to Billa.
Ten moc nechtěl vylézat z auta a jít pavučiny vyfotit, nakonec jsme na něj čekali přes čtvrt hodiny! :-) V Albrechticích jsme nasedli na svá MTB a vyjeli prozkoumat oblast Osoblažska. Trasu jsme zvolili přes Piskořov na Pelhřimovy. Z asfaltové silnice podél česko-polské hranice se stal šotolinový ementál. S Billem nás zaujal fakt, že veškeré osobní automobily, které se objevili na této "nezpevněné" silnici, řídily ženy. Nejdřív jsme potkali dva trempíky, kteří nás varovali, abychom dál nejezdili. Prý je před námi banda feťáků! Další varování přišlo od cyklisty, který jel proti nám. Máme to otočit, na cestě je bahno! Ignorovali jsme všechna varování a pokračovali dál. Z bandy feťáků se vyklubal lehce přiopilý dav milovníků techna, (to vysvětlilo ty řidičky) kteří bohužel zabrali okolí polorozpadlého kostela sv. Jiří, místa, kde je ukrytá keš. Takže nic. :-( Na cestě se objevilo bahno, které se na první pohled zdálo projetelné. Bohužel, jen zdálo. Po nočním slejváku bahno z okolních polí, svažovaných k cestě, zaplavilo cestu kašovitou hmotou. Dál to prostě nešlo. Vydrápali jsme se přes rozbahněná pole na travnatou polní cestu, kde už jsme mohli kola aspoň tlačit.
Nakonec jsme se vymotali k silnici na Slezské Rudoltice. "Zážitek nemusí být pěkný, hlavně musí být intenzivní!" Na zastávce v Rudolticích zrovna stál parní
vláček místní úzkokolejky a tankoval vodu.
Opřel jsem kolo o sloup a během focení vláčku se mi vyfoukla zadní duše! Jak se ukázalo, urval si mi ventilek. Ach jo! Ještě že s sebou vozím tři náhradní duše! :-) Poté už následovala pohodovka po cyklostezce na Dolní Povelice a dále po červené TZ mezi rybníky do kempu Bohušov. V kempu jsme si stihli dát jedno rychlý pivko na vzpamatování z "bahenního pekla", abychom dojeli včas do Osoblahy. Tlačil nás čas odjezdu vláčku, kterým jsme se chtěli vrátit kus cesty zpět. Nakonec nám zbyl i čas na oběd v místní restauraci Nostalgie u svérázného památníku. Jízda místní úzkokolejkou byl jeden z vrcholných
zážitků místního poznávání, štiplavý dým a "bafání" parní lokomotivy mi připomnělo dětství. Z Osoblahy jsme se parním vláčkem svezli do Třemešné a odtud vyjeli opět na kolech směr Albrechtice. Před Albrechticemi jsme si ještě jednou "zopákli" ranní výšlap k rozcestí Pod Hraničním vrchem a k dvojrozhledně Hraniční vrch (536 m n/m). Poté už následoval jen sjezdík k autu a cesta zpět do Karlovic. Ujeli jsme na kole 40 km.
Opřel jsem kolo o sloup a během focení vláčku se mi vyfoukla zadní duše! Jak se ukázalo, urval si mi ventilek. Ach jo! Ještě že s sebou vozím tři náhradní duše! :-) Poté už následovala pohodovka po cyklostezce na Dolní Povelice a dále po červené TZ mezi rybníky do kempu Bohušov. V kempu jsme si stihli dát jedno rychlý pivko na vzpamatování z "bahenního pekla", abychom dojeli včas do Osoblahy. Tlačil nás čas odjezdu vláčku, kterým jsme se chtěli vrátit kus cesty zpět. Nakonec nám zbyl i čas na oběd v místní restauraci Nostalgie u svérázného památníku. Jízda místní úzkokolejkou byl jeden z vrcholných
zážitků místního poznávání, štiplavý dým a "bafání" parní lokomotivy mi připomnělo dětství. Z Osoblahy jsme se parním vláčkem svezli do Třemešné a odtud vyjeli opět na kolech směr Albrechtice. Před Albrechticemi jsme si ještě jednou "zopákli" ranní výšlap k rozcestí Pod Hraničním vrchem a k dvojrozhledně Hraniční vrch (536 m n/m). Poté už následoval jen sjezdík k autu a cesta zpět do Karlovic. Ujeli jsme na kole 40 km.
V pondělí (28.8.2017) jsme vyjeli autem do sedla Hvězda nad Karlovou Studánkou. Ze sedla Hvězda jsme se autobusem vyvezli k chatě Ovčárna a odtud pěšky na zdejší nejvyšší horu Jeseníků - Praděd (1491 m n/m). Vyhlídku na vrcholu věže jsme si nemohli nechat ujít, zvláště co nás tam vyvezl výtah. :-) Z Pradědu jsme na otočku zašli na Švýcárnu. Když jsme se vraceli zpět, Bill zjistil, že na vrcholu Pradědu je keš. Takže plán byl jasný. Janu jsme nechali na borůvkách, a já si s Billem střihnul ještě jednou výšlap na Praděd. Neodlovit keš na nejvyšším bodě Moravy a Slezka přece nejde! Ještě že ji Bill našel! :-) Díky tomuto zdržení jsme pak šli nádherným Údolím Bílé Opavy téměř osamoceni až k sedlu Hvězda. 
Úterý (29.8.2017) bylo ve znamení rozhleden. Cestou autem do Krnova jsme se zastavili navyhlídce Ježník. V Krnově jsme nasedli na kola a cyklostezkou vyjeli na vrch Hradisko (441 m n/m) s poutním kostelem Panny Marie Sedmibolestné a rozhlednou Cvilín. 
Kudlicha. Po prohlídce a výlezu na rozhlednu už následoval návrat k autu do Krnova po cyklostezce podíl česko-polské hranici, tvořené řekou Opava. Ujeli jsme na kole 25 km.
Ve středu (30.8.2017) jsme vyjali autem z Karlovic přes Vrbno pod Pradědem a Zlaté Hory k Rejvízskému rašeliništi. Po dřevěných lávkách jsme se prošli k Velkému mechovému jezírku. Na oběd jsme zajeli do Zlatých Hor do restaurace U Radnice s krnovským pivem Nachmelená Opice. Ještě že jsem neřídil! :-) Po obědě následoval výjezd do sedla Petrovy boudy, odkud jsme se vydali pěšky lesní cestou k hraničnímu vrchu Biskupská kupa (890 m n/m), jak jinak, s rozhlednou.
Poté jsme vyjeli přes Janov a Jindřichov k zámku Dívčí hrad a dál přes Osoblahu, kde jsme trochu bloudili hledaje přístupovou cestu k místnímu židovskému hřbitovu, do Slezských Pavlovic si prohlédnout zámek a odlovit nejsevernější keš Osoblažska. Tedy to, co jsme nestihli v neděli.
Ve čtvrtek (31.8.2017) jsme opět naložili kola na zadní nosič a vyjeli přes Bruntál k vodní nádrži Slezská Harta. Po krátké zastávce jsme pokračovali okolo další vodní nádrže Kružberk na Vítkov do Podhradí ke zřícenině hradu Vikštejn. Po delší zastávce na prohlídku rozlehlé zříceniny jsme poté dojeli do Hradce nad Moravicí k zámku. Po prohlídce zámeckého areálu a obědě jsme přesedlali na kola a po cyklostezce vyrazili podél řeky Moravice. U mostu Pilarka Jana od kolemjdoucí získává info, že se dá jet i po neznačené pravobřežní cestě podél vody přes jelení oboru. OK. Vyjíždíme na doporučenou trasu a nelitujeme. U bývalého Větřkovického mlýnu přejíždíme řeku Moravici po lávce na levobřežní cyklostezku, po které přes Annino údolí dojíždíme do Podhradí. Doplňujeme tekutiny a zpět se vracíme po původně plánované cyklostezce. Pohodová cesta, jen v místě Nad Melčským údolím, kde se cyklostezka spojuje s červenou turistickou značkou, je trochu kamenitý HC sjezdík. Ale nic, co by MTB nezvládlo. U Mostu vodního náhonu si "zkracujeme cestu" podél Papírenského náhonu (Weisshuhnův kanál). Průjezd po úzké pěšině nebo nesení kola po betonové stěně okolo náhonu je místy docela adrenalin. Nakonec se dostáváme do slepé uličky, kanál i cesta pokračují za plotem MVE Žimrovice. Takže čelem vzad a přes první mostek zpět na cyklostezku. Rozhodně nelitujeme, že jsme jeli podél kanálu. Po cyklostezce dojíždíme k zámku v Hradci nad Moravicí, nakládáme kola a do zámecké hospůdky se jdeme navečeřet.
Ujeli jsme na kole 36 km.
V pátek (1.9.2017) na základě deštivé předpovědi si jedeme jen prohlédnout lázně Karlova Studánka s procházkou do sedla Hvězda. Po návratu do penziónu ještě zbývá pár desítek minut do avizovaného deště, tak vyrážíme po žluté TZ, která vede přímo u penziónu, pro keš Mořské oko u vrchu Milíř (698 m n/m). Stíháme se vrátit tak akorát.
V sobotu (2.9.2017) vyjíždíme opět do Zlatých Hor, tentokrát do Údolí ztracených štol si prohlédnout hornický skanzen - Zlatorudné mlýny. Absolvujeme celý prohlídkový okruh i s náhonem, který "údajně" teče do kopce! Déle pokračujeme po žluté TZ na Hadí louky, poté po modré TZ přes zříceninu hradu Edelštejn na Zámeckém vrchu (702 m n/m) k rozcestí Výr. Během cesty lesem po modré se kolem nás přehnal závod horských kol. Jana obdivovala závodníky, já s Billem závodnice. :-) Z Výru jsme se skulili po červené TZ k poutnímu kostelu Panny Marie Pomocné (Maria Hilf), kde akorát probíhala mše v polštině. V blízkém bufetu jsme si dali horkou čokoládu na záhřátí. K autu u skanzenu jsme se vrátili po žluté TZ, tvořící křížovou cestu. Jako poslední bod výletu jsme zvolili zámek Moszna
v Opolském vojvodství v Polsku, Do Moszny jsme dojeli přes Zlaté Hory / Konradów, Prudnik a Biała navečer a překvapilo nás přecpané parkoviště. Důvod jsme zjistili při prohlídce zámku, probíhal zde dětský den zasvěcený Harry Potterovi. Návrat do penziónu proběhl už za šera přes Prudnik, Trzebina / Bartultovice a Město Albrechtice.
V neděli (3.9.2017) už jen cesta domů.
PS: Dík Janě za skvěle vybraný penzión a Billovi za to, že jsem se vozil jako lord. :-)
PPS: Kromě dvojrozhledny a videí zde vše fotil Bill.
Fotogalerie
PPS: Kromě dvojrozhledny a videí zde vše fotil Bill.
Fotogalerie
