CMP: dubna 2022

Nejvyšší bod Čech na který vylézám od svých devíti let díky tomu že jsem jezdil s rodiči a sourozenci do Velké Úpy do podnikové chaty OÚNZ Praha 10, kde jsem prožíval prázdniny celé tři týdny každý rok. Šestkrát jsem se vypravil na východ slunce na náš nejvyšší kopec a jen třikrát bylo nebe bez mráčků.

Ale noční pochody na Sněžku byly pro mě vždy zážitkem. Na Sněžku jsem se mnohokrát dopravil jak po svých z Obřího dolu nebo Pomezních bud, tak i lanovkou z Růžohorek nebo na běžkách od bývalé Obří boudy či Růžohorek. Tak teď už mi zbývá jen vyjet na kole po polské cestě až na vrchol , jak to dokázal bratr mé kamarádky. Výstup na Sněžku jsem si užil v rozmezí teplot od -37°C po +33°C, takže dá se říct že za všech povětrnostních podmínek - vichřice, deště, vánice i horka. Přesto tam zase někdy vyrazím... :-)

Tak už je to tady. Stará otevřená dvojsedačková lanovka z Pece na Sněžku definitivně končí! Chápu že se pokrok a pohodlí nedá zastavit, ale stejně mi bude chybět to napětí, jestli náhodou nezůstaneme někde viset na svahu naší nejvyšší hory. Charakteristický klapot kladky i vibrace sedačky při přejezdu přes vodící kola jednotlivých stožárů mi už zůstane navždy vryt do paměti.

Jednou někdy v 70.letech minulého století jsem na podzim zůstal viset na úbočí Sněžky asi 20 minut, neboť lanovku zastavili kvůli velkému vichru který rozhoupával jednotlivé sedačky. Pak lanovku na chvíli pustili, popojeli jsme asi 100 metrů a zase se zastavili. Po půl hodině jsme přijeli do horní stanice lanovky na Sněžce promodralý a ztuhlý! Každý dostal hned deku a hrnek horkého čaje na zahřátí. Po dvaceti minutách mi byla deka odebrána pro další zmrzlíky vysvobozené z lanovky. Přesto jsem na lanovku nezanevřel. :-)

Poslední jízdenka
z Růžové hory do
Pece pod Snšžkou

Pohled ze Sněžky na Studniční horu a Luční boudu.

Cestou Obřím dolem člověk projde kolem technické památky.

Poprvé (1. - 3.10.2021) jsem nemusel ze Sněžky pospíchat navečer do údolí, ale kliďánko dojít jen na Luční boudu. Absolutní paráda. :-)

Tak Sněžka má i své pivo. :-)

Trasa výšlapů na Sněžku

I.úsek: Horní Malá Úpa - bouda Jelenka (Mapy.CZ)
II.úsek: bouda Jelenka - Sněžka (Mapy.CZ)

Předsilvestrovský výšlap na Sněžku (30.12.2013).
Na horu jsme šli z Horní Malé Úpy (1035 m n/m) po červené TZ (Turistické Značce) přes Smrčinnou stráň na Soví sedlo (1160 m n/m) a chatu Jelenka (1260 m n/m). Dále jsme stoupali přes Svorovou horu (1411 m n/m) a Obří hřeben po česko-polské hranici na Sněžku (1603 m n/m). Snad poprvé na nejvyšším bodě Čech nefoukalo, jen mrzlo. Zpět jsme sestupovali po umrzlém úbočí Sněžky po žluté TZ k rozcestí Nad Růžovohorským sedlem (1388 m n/m) a odtud po zelené TZ traverzem po úpatí Sněžky, Obřího hřbetu a Svorové hory k chatě Jelenka (1260 m n/m). Zde jsme se už vraceli stejnou cestou, po které jsme přišli, po červené TZ přes Soví sedlo (1160 m n/m) a Smrčinnou stráň do Horní Malé Úpy (1035 m n/m).

Pohled na Sněžku z Obřího hřebene.

Pohled ze Sněžky na Studniční horu a Luční boudu.

Pohled ze Sněžky na Růžovou a Černou horu.

Předsilvestrovský výšlap na Sněžku (30.12.2014).
Na horu jsme šli z Horní Malé Úpy (1035 m n/m) po modré TZ vedoucí po hraniční cestě na Lesní hřeben přes Skalny Stół (1282 m n/m) na Soví sedlo (1160 m n/m) a odtud po červené TZ na chatu Jelenka (1260 m n/m). Dále jsme stoupali přes Svorovou horu (1411 m n/m) a Obří hřeben po česko-polské hranici na Sněžku (1603 m n/m). Opět na nejvyšším bodě Čech nefoukalo, jen mrzlo. Zpět jsme sestupovali po stejné trase po Obřím hřebeni přes Svorovou horu (1411 m n/m) k chatě Jelenka (1260 m n/m) a dále přes Soví sedlo (1160 m n/m) po červené TZ na Smrčinnou stráň a do Horní Malé Úpy (1035 m n/m).

Pohled z Lesního hřebene na Sněžku.

Pohled od vyhlídky Skalny Stół na Sněžku.

Pohled na Sněžku z Obřího hřebene.

Předsilvestrovský výšlap na Sněžku (30.12.2015).

Třetím výstupem jsme si už založili tradici! :-) Trasa byla stejná jako loni, tentokrát beze sněhu. V prosinci!

Pohled na Obří hřeben.

Pohled na Sněžku z Obřího hřebene.

Pohled ze Sněžky na Studniční horu a Luční boudu.
Srovnej s rokem 2013.

Předsilvestrovský výšlap na Sněžku (30.12.2016).

Trasa byla stejná jako v r. 2014, trocha sněhu, nefoukalo a hlavně místy namrzlo. Celá Sněžka byla pokrytá ledem, záviděli jsme těm, co měli mačky. Výstup i sestup po "Ledové hoře" jsem zvládl, ale už jsem nezvládl prudký sestup k Jelence, kde mi podjely "kopýtka" a já si vyrazil dech a narazil žebra. (Naštěstí jen žebra narazil, jak ukázal rentgen). Příště si už dám pořádnýho majzla, protože následnou anabázi s bolavými žebry bych už nechtěl zažít!

Pohled na "Ledovou horu".

Polská bouda na Sněžce.

Předsilvestrovský výšlap na Sněžku (rok 2017).

Výšlap jsem zrušil kvůli "rýmičce a kašlíku".

Předsilvestrovský výšlap na Sněžku (28.12.2018).

Trasa byla stejná jako v r. 2014, umrzlý sníh a na Obřím hřebeni silně foukalo (místy byla rychlost větru přes 100 km/h), při zpáteční cestě i padal sníh. Celá Sněžka i cesta k ní byla zahalená v mlze. Sice jsme během výšlapu nic neviděli, ale za to jsme měli konečně pocit, že jsme na "polární výpravě". :-)

Hraniční cesta po modré TZ.

Záviděl jsem těm, co si vzali nesmeky, po mé předloňské zkušenosti by se dnes hodily. Naštěstí mě Krakonoš částečně vyslyšel a cestou z vyhlídky u hory Skalny Stół (1282 m n/m) na Soví sedlo (1160 m n/m) jsem našel ve sněhu jeden gumový nesmek s kovovými hroty jen pod plosku chodidla. Na Sovím sedle se nikdo ze zde postávajících turistů nepídil po ztraceném nesmeku, tak jsem si ho nasadil na levou pohorku. Lepší jeden nesmek než nic.

Rozcestník na Sněžce.

Česká Poštovna na Sněžce.

Polská bouda na Sněžce.

Rychlost větru.

Předsilvestrovský výšlap na Sněžku (29.12.2019).

Trasa byla stejná jako v r. 2014, trocha měkkého sněhu, žádné závěje a nefoukalo kromě Sněžky. A inverze, tudíž sluníčko. Návrat na Pomezní boudy (Horní Malá Úpa) jsme poprvé stihli za světla.