Byl jsem nalákán na víkend na běžky do Krkonoš a poněvadž Krkonoše jsou mé nejoblíbenější hory, souhlasil jsem. Valešíci se Sísou mě v pátek odpoledne nabrali s běžkama před domem a vyjeli jsme do Pece pod Sněžkou. Od parkoviště aut s báglama a běžkama jsme se doštrachali k lanovce na Růžohorky a díky heslu od chataře s Děčínské boudy lanovku pustili jen kvůli nám čtyřem! Na prostřední stanici "Růžová hora" jsme nasadili běžky a plužmo jsme sjeli na Růžohorky k Děčínské boudě. Litošáci klasicky nestíhali a tak si střihli se psem Cézarem drsný noční pěší výšlap v metrových závějích z Pece na Růžohorky. V sobotu jsme projeli na běžkách malý okruh: z Růžohorek na Portášovy boudy a Pěnkavčí cestou do Spálenýho mlýna, odtud na Janovy boudy a zpět přes Portášky na Růžohorky. Trochu nám do toho sněžilo. Druhý den bylo krásně jasno, ale taky -13°C. Chatař se nás ptal kam chceme vyrazit a my že na Sněžku. Okomentoval to jen že tam bude asi foukat. Pokud jsme šli v lese tak to šlo, ale jak jsme vylezli na holý svah Sněžky, vítr byl opravdu ledový. Ťapali jsme stromečkem i bokem, nakonec pěšmo, běžky na zádech. Na naší nejvyšší hoře moc lidí nebylo, ani jsem se nedivil, vítr srážel teplotu k -37°C. Vyndal jsem na chvíli ruku z rukavice abych pošteloval foťák a výsledkem byly tři zmrzlý prsty! Urychleně jsme se vrátili do bezpečí lesa na Růžové hoře. V chatě jsem udělal rozmrazovací pokusy prstů, sbalili si svých pět švestek a na běžkách obletováni Cézarem sjeli přes Janu a Velkou Úpu do Pece. Naštěstí ten mráz mé prsty přežily bez úhony. Kdo by to byl řekl, že i v Čechách můžu přijít k omrzlinám!
Fotogalerie
Žádné komentáře:
Okomentovat