Jak je vidět na sním-
cích, snažím se jezdit na kole po celý rok a nejra-
ději mám teploty nad + 20° C a pod -1° C, to totiž není bláto a mokro. A kdo má pořád čistit kolo, že jo! Po nakouknutí do "knihy jízd" jsem zjistil že jsem jel v největším hicu když bylo +34° C, a to hned 2x, 6.6.98 do Klánovic a 20.7.2003 z Dobříše okolo Kocáby. Největší kosa -14° C byla při přejezdu Brd 28.1.2006. Z Malešic nejčastěji vyjíždím přes Hostivař směr Průhonice, další směry jsou přes Hrdlořezy do Klánovic nebo přes Žižkov po navigaci Vltavy na Kralupy nad Vltavou. Podstatné rozšíření cílů výjezdů mi umožňuje použití příměstské vlakové dopravy směr Benešov, Kolín, Nymburk, Kralupy nad Vltavou, Beroun a Dobříš. Ve fotogalerii si můžete prohlédnout kam všude se dá dojet z Malešic po vlastní ose nebo s pomocí vlaku. Na každé fotce je někde moje kolo, tudíž se do fotogalerie nedostaly fotky hradů a zámků kam jsem dojel, např: Karlštejn, Křivoklát, Konopiště, Kokořín, Budyně nad Ohří, Hazmburk, Jenštejn, Zbořený Kostelec, Zlenice, Poděbrady, Lány, Točník a Žebrák, Chvatěruby, Nelahozeves, Veltrusy, Karlova Koruna, Kunětická Hora, klášter v Sázavě, skanzen Přerov nad Labem, kostnice Sedlec u Kutné Hory, hora Říp, poutní místo Brd Skalka.
cích, snažím se jezdit na kole po celý rok a nejra-
ději mám teploty nad + 20° C a pod -1° C, to totiž není bláto a mokro. A kdo má pořád čistit kolo, že jo! Po nakouknutí do "knihy jízd" jsem zjistil že jsem jel v největším hicu když bylo +34° C, a to hned 2x, 6.6.98 do Klánovic a 20.7.2003 z Dobříše okolo Kocáby. Největší kosa -14° C byla při přejezdu Brd 28.1.2006. Z Malešic nejčastěji vyjíždím přes Hostivař směr Průhonice, další směry jsou přes Hrdlořezy do Klánovic nebo přes Žižkov po navigaci Vltavy na Kralupy nad Vltavou. Podstatné rozšíření cílů výjezdů mi umožňuje použití příměstské vlakové dopravy směr Benešov, Kolín, Nymburk, Kralupy nad Vltavou, Beroun a Dobříš. Ve fotogalerii si můžete prohlédnout kam všude se dá dojet z Malešic po vlastní ose nebo s pomocí vlaku. Na každé fotce je někde moje kolo, tudíž se do fotogalerie nedostaly fotky hradů a zámků kam jsem dojel, např: Karlštejn, Křivoklát, Konopiště, Kokořín, Budyně nad Ohří, Hazmburk, Jenštejn, Zbořený Kostelec, Zlenice, Poděbrady, Lány, Točník a Žebrák, Chvatěruby, Nelahozeves, Veltrusy, Karlova Koruna, Kunětická Hora, klášter v Sázavě, skanzen Přerov nad Labem, kostnice Sedlec u Kutné Hory, hora Říp, poutní místo Brd Skalka.
A teď pár historek.....
Kdysi jsem sjížděl do údolí ke křižovatce tvaru T kdy za křižovatkou silnice přímo stoupala vzhůru a v nejnižším bodě odbočovala doprava. Odbočka doprava byla krytá skalní stěnou, tudíž nebylo vidět jestli něco přijíždí zprava. Tvar křižovatky sváděl k domněnce že hlavní silnice je rovně a odbočuje vedlejší. Tak jsem to pustil z kopce s tím abych nemusel moc šlapat v protisvahu do kopce. Když jsem míjel skálu, všiml jsem si dodatkové tabulky pod značkou "Hlavní cesta". Hlavní silnice pokračovala doprava na tu menší cestu! A jako na potvoru přijíždělo po hlavní cestě osobní auto! Tak jsem se rozhodnul pokusit se zatočit doprava po hlavní, i když jsem tušil že má rychlost není taková abych zatočil bez problémů. Řidič auta přibrzdil aby se rozhlédl a najednou spatřil jak se na něj řítím z kopce! Naštěstí pro nás oba (zvlášť mě! :-) ) zareagoval rychle, dupnul na plyn a vyjel s autem z křižovatky, tudíž jsem minul jeho zadní část auta o pověstný "chlup", odstředivá síla mě vynesla do protisměru a dál do příkopu. Naštěstí byl příkop široký a bez stromů, tak jsem jen zapíchl kolo do jeho svahu a vyválel se za ním. Naštěstí bez zlomenin, jen klasicky s odřeninama. Poučení z krizové situace: Nepouštěj to tam kde to neznáš, vše může být jinak než vypadá!
Byl jsem s bandou známých mýho kámoše v Orlických horách a přejížděli jsme zalesněný hřebínek. Všichni během víkendu poznali že do kopce mi to moc nešlape ale z kopce mi to jede. :-) A tak čekali na konci hřebínku na mě než k nim dojedu. Já si říkal, ti jsou hodný, čekají na mě než dofuním navršek a ještě mi dávají šanci abych jel z kopce první! Tak jsem je předjel a začal sjíždět z hřebínku. No stihnul jsem jen sesednout nad zadní kolo, břicho opřít o sedlo a modlit se že to ubrzdím a sjedu. Hřebínek byl zakončen prudkým srázem! Po chvilce klouzání zablokovaného zadního kola jsem jakžtak chytil nějaký rytmus a nakonec v poklidu sráz sjel na údolní cestu. Ohlédnu se abych sledoval ostatní jak si se srázem poradí a koukám, nikde nikdo! Po chvíli čekání přijeli po cestě a něco říkali o bláznech! Až dole jsem pochopil že mě nepouštěli ale koukali na ten sráz a přemýšleli kudy ho objedou! No a když mě viděli jak jsem se bez rozmýšlení vrhl dolů tak si říkali že jsem se asi zbláznil! Poučení z krizové situace: Sjedeš i to co vypadá že se nedá!
A teď si vyber čím se řídit!!
Moje fotogalerie
Kdysi jsem sjížděl do údolí ke křižovatce tvaru T kdy za křižovatkou silnice přímo stoupala vzhůru a v nejnižším bodě odbočovala doprava. Odbočka doprava byla krytá skalní stěnou, tudíž nebylo vidět jestli něco přijíždí zprava. Tvar křižovatky sváděl k domněnce že hlavní silnice je rovně a odbočuje vedlejší. Tak jsem to pustil z kopce s tím abych nemusel moc šlapat v protisvahu do kopce. Když jsem míjel skálu, všiml jsem si dodatkové tabulky pod značkou "Hlavní cesta". Hlavní silnice pokračovala doprava na tu menší cestu! A jako na potvoru přijíždělo po hlavní cestě osobní auto! Tak jsem se rozhodnul pokusit se zatočit doprava po hlavní, i když jsem tušil že má rychlost není taková abych zatočil bez problémů. Řidič auta přibrzdil aby se rozhlédl a najednou spatřil jak se na něj řítím z kopce! Naštěstí pro nás oba (zvlášť mě! :-) ) zareagoval rychle, dupnul na plyn a vyjel s autem z křižovatky, tudíž jsem minul jeho zadní část auta o pověstný "chlup", odstředivá síla mě vynesla do protisměru a dál do příkopu. Naštěstí byl příkop široký a bez stromů, tak jsem jen zapíchl kolo do jeho svahu a vyválel se za ním. Naštěstí bez zlomenin, jen klasicky s odřeninama. Poučení z krizové situace: Nepouštěj to tam kde to neznáš, vše může být jinak než vypadá!
Byl jsem s bandou známých mýho kámoše v Orlických horách a přejížděli jsme zalesněný hřebínek. Všichni během víkendu poznali že do kopce mi to moc nešlape ale z kopce mi to jede. :-) A tak čekali na konci hřebínku na mě než k nim dojedu. Já si říkal, ti jsou hodný, čekají na mě než dofuním navršek a ještě mi dávají šanci abych jel z kopce první! Tak jsem je předjel a začal sjíždět z hřebínku. No stihnul jsem jen sesednout nad zadní kolo, břicho opřít o sedlo a modlit se že to ubrzdím a sjedu. Hřebínek byl zakončen prudkým srázem! Po chvilce klouzání zablokovaného zadního kola jsem jakžtak chytil nějaký rytmus a nakonec v poklidu sráz sjel na údolní cestu. Ohlédnu se abych sledoval ostatní jak si se srázem poradí a koukám, nikde nikdo! Po chvíli čekání přijeli po cestě a něco říkali o bláznech! Až dole jsem pochopil že mě nepouštěli ale koukali na ten sráz a přemýšleli kudy ho objedou! No a když mě viděli jak jsem se bez rozmýšlení vrhl dolů tak si říkali že jsem se asi zbláznil! Poučení z krizové situace: Sjedeš i to co vypadá že se nedá!
A teď si vyber čím se řídit!!
Moje fotogalerie
