Po
třech letech jsem vyrazil opět na pořádnou dovolenou s kámošem
a jeho rodinkou k jeho příbuzným na bývalou půlku mého už
neexistujícího rodného státu. Ano, na Slovensko. U Billových
příbuzných jsem byl už hodně dávno, ale zato mi z paměti
nevymizí kouzelný večer, kdy jsme se s pánem domu „kousli“ a
do ranních hodin za doprovodu kytary „procítěně“ prozpěvovali
vojenské odrhovačky typu „Na starý mohelně...“ či
„Partyzána“. :-)
Základnou
se nám stala okrajová část Liptovského Mikuláše – Bodice.
Pondělí
23.7.2012
8,5
km
převýšení
+ 759 m
snížení
- 1013 m
Opalisko
- Poludnica (1549 m n/m) - Iľanovo
První
den na rozhýbání těl Bill určil „údajně“ nenáročnou
Poludnicu. Autem jsme dojeli na Opalisko a odtud se vydali už po
svých po žluté turistické cestě k sedlu Rakytovica a dál na
Poludnicu. Cestou jsme minuli skalní jeskyni kterou mužská část
výpravy musela prozkoumat! Relativně brzo jsme vystoupali na
liduprázdný vrchol Poludnice (1549 m n/m), který nabízel krásný
výhled na Roháče, vypínající se přes údolí na severu. Po
krátkém odpočinku jsme se vydali tentokrát po modré přes
Končitý vrch do Iľanova.
V jednom místě nás trochu překvapil na cestě žebřík. Sešli
jsme k chatě Nezábudka, kde jsem zanechal ženskou část výpravy
starající se o „pochroumanou“ hlavu rodiny a s Tomem jsme
vyrazili pro auto na Opalisko. Díky Tomově navigaci a znalosti
terénu jsme se vyloupli přímo nad naším zaparkovaným autem!
Naštěstí jsme cestou zpět ke zbytku výpravy natrefili na
„nábližku“ mezi poli a nemuseli to objíždět až do
Liptovského Mikuláše. Celkově by se dnes dalo říct, že Bill
„nekecal“ a Poludnice jako na rozhýbání byla dobrá volba. Pro
jistotu jsme si ale ještě navečer zakoupili ve městě trekové
hůlky na další výlety. :-)
Úterý
24.7.2012
17,5
km (25
km)
převýšení
+ 1570 m (+
2329 m)
snížení
- 1570 m (- 2583 m)
Žiarská
dolina - Žiarská chata – Žiarské sedlo – Baranec (2184 m n/m)
– Holý vrch - Žiarská dolina
Původní
návrh zněl na procházku Žiarskou dolinou k sedlu a zpátky k
chatě a dolů možná i sjezd na koloběžkách. To by šlo. Autem
jsme dojeli k parkovisku na začátek Žiarské doliny, sbalili
torničky a po modré značce vyrazili dolinou vzhůru. U Žiarské
chaty jsme si dali gábl a po načerpání sil pokračovali po modré
k rozcestí Pod Homolkou a dál po zelené k sedlu. Pohled na Baranec
z údolí Billa neustále sváděl k řečem, že by nebylo špatné
se vracet zpět jinou cestou, třeba tou přes Baranec! Až do
Žiarského sedla jsem si myslel (jak naivně!) že jsou to jen jeho
plané řečičky, ale když v sedle ostatní Billovci jeho návrh
podpořili, nezbylo mi nic než zapomenout na koloběžku a vyrazit s
nimi. Je fakt, že zde na hřebenovce byly nádherné rozhledy na
okolní vrcholy Roháčů (které jsem si prošel v minulosti) i Vysokých Tater, což bychom si z údolí
neužili. Trochu mě rozhodilo, když před závěrečným výstupem
na Baranec mě předešla i Bětka! Musel jsem šáhnout po své
tajné zbrani a natlačit CARBOsnack! Ten mě vytáhl na vrchol
Barance (2184 m n/m). Travnatá cesta i cesta skrz kleč z Barance
dolů po žluté na Holý vrch už byla paráda. Jen jsem neodhadl
délku „nudné“ cesty příkrými serpentinami v lese do Žiarské
doliny a předčasně si „vyžahnul“ zásoby vody. Na parkovisko
jsme už dorazili v pohodě vyjma jedné scénky, kdy mě Bill na
jednom rozcestí tvrdil, že k autu to máme ještě přes půl
hodiny, když skutečnost byla 10 minut. Naštěstí jsem jeho lest
prokoukl! :-)
Středa
25.7.2012
Po
včerejší neplánované obrtůře jsme si „odhlasovali“ volný
odpočinkový den. Sláva!
Jako pozitivum hodnotím, že jsem Billa
zlákal na kešky! :-)
Čtvrtek
26.7.2012
15
km (40
km)
převýšení
+ 477 m (+
2806 m)
snížení
- 940 m (- 3523 m)
Demänovská
dolina – Vrbické pleso – Ostredok (1167 m n/m) - Demänovská
dolina – Pavčina Lehota - Bodice
Předpověď
počasí slibovala déšť, tak jsme se vydali jen na krátkou tůru
na Ostredok. Autobusem jsme dojeli do Jasnej, obešli si Vrbické
pleso s nálezem kešky a po žluté vyrazili přes rozhlednu,
památník J. Švermy na Ostredok (1167 m n/m) a symbolický
cintorín. Tentokrát jsme měli výhledy na Nízké Tatry a Chopok.
Po žluté jsme sešli do Demänovské doliny a dolinou došli k
další rozhledně (záminka pro odlovení další keše :-)) do
Pavčiny Lehoty. Zde už nás zastihl slejvák. Po dešti jsme to
vzali přes humna do Bodic.
Pátek
27.7.2012
12
km (52
km)
převýšení
+ 575 m (+
3381 m)
snížení
- 585 m (- 4108 m)
Prosiecka
dolina – Veľké Borové – Kvačianska dolina
Na
dnešní den jsme naplánovali klasiku, kterou jsem už kdysi
absolvoval s Billovou sestrou Rendou. Strategicky jsme rozmístili
auta v Kvačanech a Prosieku a vyrazili „pešo“ prosluněnou
Prosieckou dolinou. Cestou soutěskou jsme překonávali kamenné
stupně po svých či žebřících s odbočkou k vodopádu. Díky
suchu ze skalní hrany padal jen čůrek vody nepřipomínající
vodopád. V horní části doliny jsem ani nestačil zapnout GPSku a
Tom s Billem už stáli nad keší. :-) Vystoupali jsme Prosieckou
dolinou na Svorad a po modré spojovací turistické cestě k druhé
dolině se zastavili na gáblik ve Veľké Borové. Z kraje
Kvačianské doliny jsme si prolezli a prohlédli vodní mlýny v
Oblazech a prošli Kvačianskou dolinou do Kvačan. Pohodová
procházka.
Sobota
28.7.2012
12
km (64
km)
převýšení
+ 953 m (+
4334 m)
snížení
- 1278 m (- 5386 m)
Demänovská
dolina - Chopok (2024 m n/m) – Ďumbier (2043 m n/m) – Široká
dolina - Demänovská dolina
Autobusem
jsme vyjeli Demänovskou
dolinou na Zahrádky a odtud se vyvezli lanovkou pod vrchol Chopku.
Přidali jsme se k početnému davu a stoupali podél rozestavěné
nové lanovky ke Kamenné chatě (2000 m n/m) a na vrchol Chopku
(2024 m n/m). Z Chopku jsme šli po červené hřebenovce Nízkých
Tater na Demänovské sedlo, Krupovou hoľu a Ďumbier (2043 m n/m),
kde jsem si s Billem odlovili zatím nejvyšše položenou keš. Po gáblu jsme
se vydali zpátky na Krupovou hoľu a po zelené sestoupili do
Široké doliny. Na rozcestí v horní části Široké doliny jsme
odbočili po červené ke stanici lanovky Rovná hoľa a svezli se
nazpět na Zahrádky. Autobus nás dovezl do Demänové. Navečer se
k nám přidala Sísa.
Neděle
29.7.2012
Nedělní
volno domácích hostitelů jsme využili k výletu k přečerpávací
nádrži Čierny Váh s nádherným výhledem na Vysoké Tatry a
Roháče.
Pondělí
30.7.2012
20
km (64
km)
převýšení
+ 1096 m (+
5430 m)
snížení
- 1096 m (- 6482 m)
Jánska
dolina – Svidovské sedlo – Ohnište - Slemä (1514 m n/m) –
Jánska dolina
Původně
to měla být dle předpovědi počasí (deštivo) jen procházka
Jánskou dolinou, ale když jsme došli až na rozcestí Horáreň
před Bystrou a počasí vypadalo v pohodě, iniciativně Bill (kdo
jiný, že :-)) navrhl návrat jinou cestou – přes vrchol Slemä.
Vyrazili jsme stoupáním po žluté do Svidovského sedla okolo
mohutného stromu rozčíslého bleskem. V sedle jsme se napojili na
modrou turistickou trasu a okolo Ohniště jsme vylezli na Slemu
(1514 m n/m). Na vrcholu jsou roztroušeny trosky vraku letadla z
II.světové války a Bill si pamatoval, že by tam někde měla být
keš. Tak trochu BFkem ji našel Tom. Z ničehož nic se na vrcholu
Slemy, z druhé strany než jsme přišli my, objevil chlapík v
plavkách s hůlkami a ptal se po žluté značce. Asi blázen! :-)
Sešli jsme do Stanišovského sedla a Stanišovskou dolinou došli k
Stanišovské jeskyni (jak jinak) v Jánské dolině. Tady mužskou
část výpravy trochu zdrželo hledání zamaskované keše, což
dámskou část výpravy vůbec nezajímalo! :-) Došli jsme k autům
a vyjeli do Bodic.
Úterý
31.7.2012
20
km (84
km)
převýšení
+ 1415 m (+
6845 m)
snížení
- 1415 m (- 7897 m)
Hrebienok
– Zamkovského chata – Téryho chata (2015 m n/m) –
Zamkovského chata - Hrebienok
Budíček
už v 6:00, odjezd auty krátce po sedmé směr Starý Smokovec.
Parkovisko ve Starém Smokovci ještě skoro prázdné, hned vyrážíme
pěšinou podél zubačky na Hrebienok. Zde se moc nezdržujeme a
pokračujeme po červené trase na Rainerovu chatu (1300 m n/m).
Cestou se Bill snaží lobovat za Zbojnickou chatu, ale dnes má
smůlu, můj i Sísy cíl je Téryho chata, jeden ze symbolů
Vysokých Tater. Na Zamkovského chatě (1475 m n/m) si dáváme
pivko na posilněnou a po zelené trase pokračujeme Malou Studenou
dolinou nejdřív lesem, poté kosodřevinou a nakonec skalnatým
údolím k Téryho chatě, kterou vidíme neustále před sebou. V
závěrečných serpentinách pod chatou se předháníme navzájem s
nosičem potravin na chatu (mají můj obdiv) a konečně jsme na
druhé nejvýše položené chatě ve Vysokých Tatrách – Téryho
chatě (2015 m n/m). Uvnitř chaty zakupuji povinný pohled s
razítkem a „oslavné“ pivo. Gáblik rozbalíme před chatou u
jednoho z Päťi Špišských ples s výhledem na stádo kamzíků.
Okolní vrcholy se zahalují do oblačnosti, začíná lehce
poprchávat, takže balíme a vracíme se opět Malou Studenou
dolinou na Rainerovu chatu. Zde odbočujeme k Vodopádům Studeného
potoka a okolo Bilíkovy chaty se vracíme na Hrebienok. Opět okolo
zubačky scházíme do Smokovce k autům. Prvořadý cíl je teď
dojet k benzínové pumpě, trochu trnu, aby neměli jen do 17.
hodiny, poněvadž jinak jsem ztracen! Naštěstí má pumpa
otevřeno. Cesta po dálnici do Liptovského Mikuláše už probíhá
v pohodě.
Středa
1.8.2012
22
km (106
km)
převýšení
+ 1671 m (+
8516 m)
snížení
- 1671 m (- 9568 m)
Štrbské
pleso – Popradské pleso – Chata pod Rysmi – Sedlo Váha (2337
m n/m) – Chata pod Rysmi - Popradské pleso - Štrbské pleso
Budíček
opět už v 6:00, odjezd auty krátce po sedmé směr Štrbské
Pleso. Z podzemního parkoviště vycházíme krátce po osmé po
červené turistické značce k Popradskému plesu a odtud
Mengusovskou dolinou po modré trase k rozcestí Nad žabím potokom.
Doteď to byla pohodová procházka po lesní pěšině, nyní
nastává „pakárna“ - výstup po kamenité cestě na Žabie
plesa po červené značce. Billovce jsme se Sísou vyslali napřed,
aby nemuseli na nás furt čekat. Od Žabích ples se cesta přimkla
k velkému skalnímu schodu, který jsme překonali pomocí
zabudovaných řetězů. Provoz na cestě podél řetězů trochu
zhoustl. Po překonání skalního schodu jsme se konečně dostali
do závěrečné kotliny, kde mezi skaliskami byla umístěna nejvýše
položená útulna ve Vysokých Tatrách – Chata pod Rysmi (2250 m
n/m). V chatě jsme dali pivko a já pohled s razítkem. Po lehkém
oddechu jsme se vydali se Sísou do sedla Váha (2337 m n/m), kde
jsme potkali Billovce vracející se z vrcholů Rysů. Po zhodnocení
sil, času a situace na vrcholu (davy turistů) jsme se obrátili a
vrátili se s Billovcema k Popradskému plesu. Nebyli jsme jediní
kteří se vraceli dolů, takže na řetězech vznikla sestupující
fronta, kdy se mezi nás ještě míchali turisté kteří stoupali
vzhůru. U Popradského plesa jsme zanechali ženy, ať si odfrknou a
vyrazili k symbolickému cintorínu pro keš. Po odlovu keše jsme se
vydali nejdřív po modré a pak zelené turistické trase k rozcestí
Trigan a odtud po červené zpět na Štrbské Pleso k zaparkovaným
autům.
Čtvrtek
2.8.2012
Dnešní
den jsme zvolili jako odpočinkový (konečně jsme nemuseli brzo
vstávat) s dopolední výpomocí domácím se shrabáváním sena z
jejich latifundií. No turistika je lehčí činnost! :-)
Odpoledne
jsme se vydali k Liptovské Maře (bohužel bez Billa, kterému se
udělalo šoufl) s cílem dosáhnout malého ostrůvku, na kterém
Bill objevil keš 5/5! Tom a Bětka mě morálně podpořili při
brodění bahnem mezi kamennými ostrůvky a následnou přeplavbou
na ostrov. Bohužel jsem si musel cestu střihnout dvakrát, poněvadž
v keši nebyla tužka! :-) Ještě že voda byla teplá a nefoukal
vítr!
Pátek
3.8.2012
8
km (114
km)
převýšení
+ 808 m (+
9324 m)
snížení
- 808 m (- 10376 m)
Demänovská
dolina - Siná (1560 m n/m) - Demänovská dolina
Kdysi
dávno jsme se s Billem a hrstkou kamarádů vydali v zimě pěšky
na Sinou, ale brodění ve sněhu až po pás nás zastavilo daleko
pod vrcholem. Tak dnes dáme letní reprízu. Autobusem jsme dojeli k
Demänovské jaskyňi
Slobody a odtud po žluté značce údolíčkem podél potoka do
sedla Sinej. Cesta vedla stinným lesem, v jednom úseku nám
pomáhaly dokonce i řetězy. Z vrcholu je krásný výhled na Maru i
Roháče. Na vrcholu Siné (1560 m n/m) se hemžilo množství různé
bodající havěti, takže jsme po chvilce slezli z vrcholu na
hřbítek pod ním, kde byl už klid. Nazpět vyrazili Billovci dřív,
protože Bill měl v plánu se ještě zastavit u Liptovské Mary pro
mou včerejší pětkovou keš. :-) Já si mohl se Sísou sestup do
Demänovské doliny v poklidu užít.
Sobota
4.8.2012
Bohužel
cesta domů.
