"Dole v dole" - Uranový důl Rožná I

Měl jsem možnost se zúčastnit prohlídky dolu Rožná I. Je to hlubinný uranový důl poblíž obcí Rožná a Dolní Rožínka. Jedná se o jediný funkční uranový důl v Čechách i v Evropě.

 Fialově je značená naše cesta dolem

Po nezbytném bezpečnostním školení a seznámení s provozovanou těžbou na dole v zasedací místnosti administrativní budovy jdeme do provozní budovy, kde vyfasujeme teplé jégrovo prádlo, montérky, rukavice, holiny, opasek, helmu, svítilnu s baterií a osobní dýchací přístroj Dräger. Došli jsme k těžební věži R1 a čtyřklecí byli dopraveni na úroveň 12. patra (- 600 metrů). Rachod a drkocání těžní klece by probral i mrtvého! Vystupujeme a chodbou se dostáváme na dopravní ochoz, kde je pro nás připraven důlní vláček, který nás převeze k 2,5 km vzdálené podzemní těžební jámě R7S.

 

Jsme důrazně poučeni, abychom během jízdy rozhodně nic nevystrkovali z vozíků ven. Někteří jedinci, mající přes 2 metry, mají docela šichtu se do vozíku vtěsnat. :-) Vylézáme z pidivagónků a opět čtyřklecí sjíždíme na úroveň 24. patra (-1.200 metrů). 

                                                        Těžební jáma R7S na 24.patře.

Zde už po vlastních kráčíme přibližně 900 metrů k blokovému komínu, kterým po úzkých žebřících vystoupáme cca 40 metrů vzhůru k patrové rozrážce, kterou se dostaneme k čelu dobývky. Je nám popsán způsob ražby a ukázána práce škrábáku. Prašnost je zde minimální, tudíž dobrá viditelnost. Poté už následuje zpět cesta na povrch stejně, jak jsme se sem dostali, tedy pěšky, výtahem, vláčkem a výtahem.

                 
Hlouběji do matičky Země se už asi nedostanu, 1.200 metrů  pod úrovní povrchu.
Historie dolu

Fotogalerie                              

Amatérská jeskyně - Západní macošská větev

Téměř po 30.letech jsem měl opět možnost nahlédnout do nitra Amatérské jeskyně. Do části Nové Amatérské jeskyně, zvané Západní macošská větev (fialový obláček).
 Mapa použita z české verze wikipedie.

Vstup byl uměle proraženou 67 m dlouhou štolou z východního svahu meandru Pustého žlebu pod Koňským spádem, který ústí do Javorové chodby, vyplněné množstvím sedimentů. Zde jsme odbočili k severu rozměrnou chodbou s bohatou krápníkovou výzdobou.

Nejpůsobivější jsou mohutné krápníkové kupy na štěrkových sedimentech a pole vápencových brčkových krápníků. Chodbou jsme došli k Dómu Pestré jíly a k Závalu, který částečně přehrazuje koncovou část Západní macošské větve. Zde jsme se obrátili nazpět do Javorové chodby. Minuli jsme vstupní šachtu a směrem na jih vystoupali po upravené betonové cestě do rozlehlého Absolonova Dómu, kde prohlídka Amatérské jeskyně končila. Vrátili jsme se do Javorové chodby a štolou vystoupali na denní světlo. 

Podmínkou pro vstup do jeskyně byla vlastní baterka, tak jsem si pořídil "světelný dělo" Fenix RD 41, s kterým jsem neměl konkurenci. :-) 

Fotogalerie

Rozhledny II. - Jizerské hory

Zde jsou razítka rozhleden Jizerských hor na které jsem vylezl.

Tatry III.

Letos už skoro tradičně potřetí jsem vyrazil s Billovci na dovolenou k jejich příbuzným do Bodic. 
V předchozích letech  2012 a 2013 nám počasí přálo, letos už to bylo slabší, ale ustáli jsme to.  

Neděle 24.7.2016

13 km

převýšení  + 759 m

snížení  - 874 m

Demänovská dolina – Iľanovské sedlo - Demänovská hora (1304 m n/m) - Demänovská dolina

První den jsme místo na Poludnicu vyrazili rovnou na Demänovskou horu, kam se nám nepodařilo dojít minule (25.7.2013). Úvodní pivko na cestu a stoupák po zelené značce podél potoka do Iľanovského sedla mě slušně "rozhicoval", hřebenovka po žluté už byla v pohodě. Při sestupu do Demänovské doliny jsme se ani nedivili, že jsme před třemi lety žlutou značku nenašli, značení bylo "trochu" chaotické.

Pondělí 25.7.2016

Levoča,  Spišský hrad

Dle předpovědi počasí pro oblast Nízkých i Vysokých Tater jsme se rozhodli pro poznávání i jiných krás Slovenska než jsou hory, třeba nejrozsáhlejší hradní zříceniny na Slovensku a jednoho z největších hradních komplexů v celé střední Evropě.

Úterý 26.7.2016

Oravský hrad

Opět dle předpovědi počasí jsme se rozhodli pro návštěvu jedné z nejhezčích památek Slovenska - Oravského hradu. Navečer vyjíždím s Billem na krátký, 13. km cyklovýlet přes Ploštín do Iľanovské doliny pro pár kešek.

Středa 27.7.2016

14 km (27 km)

převýšení  + 714 m (+1473 m)

snížení  - 714 m (- 1588 m)

Podlesok – Suchá Belá - Kláštorisko - Prielom Hornádu - Podlesok

Ve Slovenském ráji jsem už byl s Billovými sestrami Rendou a Álou v roce 1997, takže skoro po 20. letech jsem si zopakoval průchod kaňonem Suché Belé. Minule v kaňonu bylo více vody, méně turistů. Na Kláštorisku jsme dali "povinné doplnění tekutin" a

Kláštorskou roklinou sestoupili k Prielomu Hornádu. V jednom místě mi při průchodu Prielomu trochu "lepilo", neboť řetěz byl ve výšce pro prcky a ne pro mě, ale prošel jsem bez pádu do Hornádu, jako ostatní. :-). Do Podlesoku jsme přicházeli už za deště.

Čtvrtek 28.7.2016

Celé dopoledne propršelo, odpoledne jsme vyjeli k parkovisku Biela púť na malou procházku k Vrbickému plesu a na Ostredok s rozhlednou za účelem se trochu provětrat a odlovit pár kešek. K večeři nám Iveta (paní domácí) nachystala naprosto bombastický domácí halušky. Měla strach, jestli jich neudělala hodně. Neudělala! :-)

Pátek 29.7.2016

15 km (42 km)

převýšení  + 561 m (+2034 m)

snížení  - 1635 m (- 3223 m)

Demänovská dolina - Chopok (2024 m n/m) – Ďumbier (2043 m n/m) – Krúpovo sedlo - Tanečnica (1681 m n/m) - Pod Krčahovom - Lúčky

Autobusem jsme vyjeli Demänovskou dolinou na Zahrádky a odtud se vyvezli lanovkou pod vrchol Chopku. Zašel jsem do Kamenné chaty (2000 m n/m) a zjistil, že mají konečně

"normální" turistické razítko. Vyrazili jsme po červené hřebenovce Nízkých Tater na Demänovské sedlo, Krúpovou hoľu a Ďumbier (2043 m n/m). Po gáblu jsme se vydali zpátky na Krúpovou hoľu a tentokrát po žluté sestoupili na Kráľov stôl a dále po hřebínku okolo Prašivé a Tanečnice k sedlu Javorie. Před sedlem byl trochu chaos s čerstvým polomem, takže nás vyšlapaná stezka svedla na druhou stranu hřebene a my museli vystoupat pár výškových metrů zpět do sedla Javorie. K rozcestí Pod Krčahovom v Široké dolině jsme se díky mě drželi striktně červené turistické značky, což sice byla nábližka, ale kdyby jsme šli po lesní cestě, jak chtěl Bill, nebyl by to takový masakr! :-) Došli jsme do Lúček už za vydatného slejváku a dobu do odjezdu autobusu směr Demänová jsme strávili v chatě Energetik.

Sobota 30.7.2016

16 km (58 km)

převýšení  + 665 m (+2699 m)

snížení  - 1255 m (- 4478 m)

Skalnaté pleso – Veľká Svišťovka (2038 m n/m) – Chata pri Zelenom plese – Veľké Bielé pleso – Šalviový prameň – Folvarská poľana – Štart

Poprvé brzký budíček a autem se přemisťujeme do Tatranské Lomnice. Nazouváme pohory, na záda hážeme baťúžky, bereme hůlky a lanovkou se vyvážíme s přestupem na mezistanici Štart na Skalnaté pleso. Trochu je zataženo, snad se to rozežene. Po červené turistické značce stoupáme kamenitým terénem k průchodu z Huncovské doliny do Doliny Zeleného plesa pod vrcholem Veľké Svišťovky. Ženské (Janu s Bětkou) tu necháme odpočinout a s Billem jdeme odlovit keš. To ještě netušíme, že nás navigace vytáhne až na samý vrchol Veľké Svišťovky (2038 m n/m)! Následuje padák k Chatě pri Zelenom plese (dříve Brnčalova chata), v jednom místě jištěný řetezy. U chaty nezbytné pivko na rozhodnutí, zda půjdeme zpět Dolinou Zeleného plesa podél Zeleného potoka nebo Kežmarské Bielé vody. Jana vybírá druhou variantu, s kterou ihned souhlasíme, neboť u Trojrohého  a Veľkého Bielého plesa jsou další kešky. Bill noří do Zeleléno plesa své "chytré" hodinky, abychom zjistili, jak je pleso studené. Jóó, GC. :-) Poté následuje "nekonečný" sestup dolinou k rozcestí Šalviový pramen, odkud zase stoupáme k Folvarské poľaně. Krátký oddych na závěrečný skoro-traverz k mezistanici lanovky Štart. Stíháme ještě lanovku do Tatranské Lomnice.

Neděle 31.7.2016

9 km (67 km)

převýšení  + 458 m (+3157 m)

snížení  - 458 m (- 4936 m)

Kalameny – Liptovský hrad (1000 m n/m) – Kalameny

Bětka odjíždí vlakem dopoledne zpět do Prahy, po jejím odjezdu jedeme do Kalamen, odkud vyrážíme pěšky na zbytky nejvýšše položeného hradu na Slovensku, na Liptovský hrad. Slunce začíná slušně žnout, takže výstupem jižním svahem po žluté polní cestou do Sedla pod Kraľovou už mi je docela hic. Naštěstí cesta pokračuje lesem až na zříceninu Liptovského hradu, odkud je krásný výhled na Liptovskou Maru a Choč. Zpět se vydáváme na sever přes sedlo Poľana. Místy je prudce se svažující pěšina po deštích dost klouzavá. A to nás ještě čeká rozbahněná cesta rozježděná lesními traktory! Zablácené boty čistíme v mistním potoce Kalamenianka. Před vesnicí míjíme "místní termální lázně". Ve vesnici Kalameny doplňujeme vypocené tekutiny a následuje přesun do Bodic. 
Navečer se jedeme provětrat na kolech s Janou a Billem do Pavčiny Lehoty (13 km) kvůli odlovu kešky a na "jedno". Pivko jsme dali, keš ne.

Pondělí 1.8.2016

Prší, jedeme do Liptovského Mikuláše za účelem opravit můj mobil, který nejde zapnout. Po vyptávání místních nacházím na Náměstí osvoboditelů obchod "MobilCom", kde mi mobil zprovozní za pouhé děkuji! Miluji Slovensko! :-)

Úterý 2.8.2016

22 km (89 km)

převýšení  + 1263 m (+3962 m)

snížení  - 1186 m (- 5664 m)

Hrebienok – Slavkovské plieska – Sliezsky dom – Batizovské pleso – Ostrva (1984 m n/m) – Popradské pleso – Štrbské pleso

Opět brzký budíček, snídaně a dvěmi auty jedeme na Štrbské pleso, kde nechávám na parkovišti auto a v druhém voze s Billovci míříme do Starého Smokovce. Přesedáme na zubačku a vyvážíme se na Hrebienok, odkud už jdeme po svých v lehkém mlžném oparu po skalnatém chodníčku Tatranské magistrály po úbočí Slavkovského štítu přes Slavkovská plieska do Sliezského domu. Zde se zastavujeme na lehké občerstvení - polívku a pivko. Mlha se zvedá, už vidíme okolo sebe, ale tatranské štíty jsou stále ukryté v mlze. Vyrážíme dál po pěšině Tatranské magistrály na Batizovské pleso a do sedla pod Ostrvou (1966 m n/m). Zde děláme zastávku, Bill se vrhá na vrchol a za chvíli na mě z něj mává. Mám za to, že našel kešku, tak si říkám, to není tak daleko, to bych mohl dojít. Jenže se ukáže, že keš je "trochu" dál, a to ještě pod vrcholem Ostrvy směrem k Mengusovské dolině, takže nakonec je to docela šichta! Vracíme se ke zbytku výpravy do sedla a scházíme poté prudkým svahem Ostrvy cik-cak pěšinou k Popradskému plesu. Nahoru bych to teda nechtěl jít! Po krátké zastávce v Chate pri popradském plesu (dříve Chata kpt. Morávku) po červené turistické značce scházíme k Štrbskému plesu, kde zakončujeme náš výlet po Tatranské magistrále na parkovisku. Vracíme se pro druhé auto do Starého Smokovce a hurá domů - do Bodic. :-)

Středa 3.8.2016

68 km 

převýšení  + 1131 m

snížení  - 1131 m 

Bodice – Liptovský Mikuláš – Pavlova Ves – Kvačany (pivovar) – Prosiek – Bobrovník – Vlachy – Důbrava – Lazisko – Pavčina Lehota – Bodice

Billovci dnes vyráží na doporučení Zuzky na Roháčské plesa do Roháčů, kde jsem už byl v letech 1998 a 1999 s Billovou ségrou Rendou, takže se trhám a dnes si plánuji pohodovou projížďku na kole okolo Liptovské Mary a odlovení pár keší. Už za Liptovským Mikulášem se ukazuje, že to taková rovina okolo Mary nebude. Jsem docela rád, poté co projedu Vsí s mým jménem, když si v Kvačanech můžu dát pivko v soukromém pivovárku. (bohužel, pivovar je zrušen)  Z Kvačan sjíždím do Dlhé Lúky, odkud vede cyklostezka lesní cestou do Prosieka. Před Prosiekem se cyklostezka napojuje na žlutou turistickou značku. Před Prosiekem přehlédnu odbočku cyklostezky a do Prosiecké doliny sjíždím po žluté značené pěšině. Na kličkování mezi stromy a pařezy mobilizuji "školu vysoké pilotáže"! Přední vidlici jsem několikrát domáčknul až na doraz, párkrát si pomohl opřením či odražením o strom, ale ustál jsem to a krátký sjezdík k rozcestí Ústie Prosieckej doliny už byl v poklidu. Zatažená obloha se začíná protrhávat a konečně začíná svítit i sluníčko, které ze mě odsává pot i síly. Místy si dávám oraz hledáním keší okolo vodní nádrže Mary. Když dojíždím do vesnice Dúbrava a vidím hospodu s terasou, neváhám s doplněním vypocených tekutin. Objednávám si rovnou dvě 10°, ale šenkýřka mi sděluje, že má jen 12°. Co se dá dělat, tak si dám jednu 12°. Přináší mi rovnou dvě, asi vypadám hodně vyprahlej... :-) Z Důbravy pokračuji po Liptovské cyklomagistrále na Lazisko a Pavčinu Lehotu, kde ve stoupání pivka ze sebe tutově vypotím. Z Lehoty do Bodic už mě naštěstí žádné stoupání nečeká, jen Corgoň u Adama v Bodicích na závěr výletu.

Čtvrtek 4.8.2016

11 km (100 km)

převýšení  + 575 m (+ 4537 m)

snížení  - 585 m (- 6249 m)

Prosiecka dolina – Veľké Borové – Kvačianska dolina

Dnes jsme si zopakovali "klasiku" z r. 2012 kvůli známému Billa, s kterým, jak se ukázalo, jsem v minulosti už taky služebně pracoval. Auta jsme opět strategicky rozmístili v Kvačanech a Prosieku a vyrazili „pešo“ nakonec sami prosluněnou Prosieckou dolinou. Cesta soutěskou byla jednoduší než minule pro nedostatek vody v Prosiečance. Vystoupali jsme Prosieckou dolinou na Svorad a po modré spojovací turistické cestě k druhé dolině se zastavili na gáblik ve Veľké Borové. Z kraje Kvačianské doliny jsme si opět prolezli a prohlédli vodní mlýny v Oblazech a počkali na našeho společného známěho, který nás došel i s rodinkou. V Kvačianské dolině jsme se zastavili u nové vyhlídkové plošiny nad soutězkou, nejen kvůli keši. :-) Do Kvačan jsme už došli pohodovou procházkou.

 Večer nás čekal od Ivety skvělý štrůdl a koláč.

Pátek 5.8.2016

21 km (121 km)

převýšení  + 1392 m (+ 5929 m)

snížení  - 1392 m (- 7641 m)

Hrebienok – Zamkovského chata – Téryho chata (2015 m n/m) – Priečné sedlo (2352 m n/m) – Zbojnícka chata – Rainerova chata - Hrebienok

Brzký budíček, po snídani jen ve třech (Jana, Bill, já) odjezd Fabií před osmou směr Starý Smokovec. Parkovisko ve Starém Smokovci je skoro plné, přesedáme na zubačku a vyvážíme se na Hrebienok. Zde se moc nezdržujeme a pokračujeme po červené trase na Rainerovu chatu (1300 m n/m) a Zamkovského chatu. Na Zamkovského chatě (1475 m n/m) si dáváme pivko na posilněnou a chvíli se trápíme hledáním kešky, kterou nakonec Bill nalézá. Po zelené trase dál pokračujeme Malou Studenou dolinou nejdřív lesem, poté kosodřevinou a nakonec skalnatým údolím k Téryho chatě, kterou vidíme neustále před sebou. Podruhé jsem na druhé nejvýše položené chatě ve Vysokých Tatrách – Téryho chatě

(2015 m n/m). Uvnitř chaty zakupuji povinný pohled s razítkem a „oslavné“ pivo. Letos máme pocit, že cesta na "Térku" byla snažší a rychlejší než v r. 2012! Asi jsme lepší! :-) Moc dlouho se nezdržujeme, protože dnes se nevracíme, ale pokračujeme dál okolo Päti Spišských plies po žluto-zelené trase na Priečné sedlo kamenitým terénem. Na rozcestí žluté a zelené trasy zjišťujeme, že nejdeme do Sedielka (upravená cesta), ale do skalního sedla, kam se podrápeme po řetězech! Provoz je tu obousměrný, občas čekáme na volný řetěz, což vítá hlavně Jana k načerpání dalších sil a odvahy. Konečně dosahujeme hrany hřebene v Priečném sedle (2352 m n/m) a hledíme do Veľké Studené doliny. Příkrý sestup ze sedla je kamenitým suťoviskem k Sivému plesu, od kterého už pokračuje pohodová vrstevnicová pěšina k dalšímu plesu - Starolesnianskému. Zatravněným terénem okolo dalšího plesa (Sesterské) se blížíme k Zbojnícké chatě, když nám cestu skříží stádo kamzíků. Čisté nebe a satelity nad chatou mě navedly přímo nad keš. Super! Na Zbojnícké chatě si dáváme polévku a pivko na závěrečný sestup Veľkou Studenou dolinou k Rainerově chatě. Jako na potvoru se cestou, kličkující po

obou stranách potoka Veľký Studený, valí hromada turistů a nikde žádný místečko, kam bych si mohl odskočit! Naštěstí to pro mě dobře dopadlo. :-) Od Rainerovy chaty jdeme už známou cestou na Hrebienok, odkud se svážíme zubačkou do Starého Smokovce. Cestou do Bodic se ještě zastavujeme u příbuzné Billa v Liptovské Kokavě na krátkou návštěvu. 

Sobota 5.8.2016
Bohužel opět už cesta domů.

Mapový podklad: Cykloserver + Hiking
Fotogalerie