Lávka v Troji

Že je život (někdy jen) náhoda, jsem se přesvědčil dnes, když jsem projel po cyklostezce v Troji pod severní částí Trojské lávky, přibližně 15 - 20 minut před tím, než se poroučela k zemi. Naštěstí si lávka dala načas a nechala mě ještě v poklidu projet, její betonový chodník na zádech bych asi neustál.

 Pohled po proudu Vltavy.

Pohled proti proudu Vltavy.

Hrubý Jeseník, Osoblažsko

Letošní krátká dovolená byla v poznávání ještě nenavštívených částí naší republiky - oblast Hrubého Jeseníku a mikroregionu Osoblažsko. 

První den (sobota 26.8.2017) jsem s Billovci vyrazil na krátký pěší výlet z Karlovic, kde jsme byli ubytováni, po žluté turistické značce (TZ) na Anenský vrch a z vrchu po červené do Vrbna pod Pradědem a Karlovic. 

V noci se spustil silný slejvák s krupobitím, "lehce" jsem trnul, jestli střešní okno tu "kulometnou palbu" ustojí!

V neděli (27.8.2017) jsme se přepravili autem do Města Albrechtice. Jana cestou zahlédla pavučiny s ranní rosou a upozornila na to Billa.

Ten moc nechtěl vylézat z auta a jít pavučiny vyfotit, nakonec jsme na něj čekali přes čtvrt hodiny! :-) V Albrechticích jsme nasedli na svá MTB a vyjeli prozkoumat oblast Osoblažska. Trasu jsme zvolili přes Piskořov na Pelhřimovy. Z asfaltové silnice podél česko-polské hranice se stal šotolinový ementál. S Billem nás zaujal fakt, že veškeré osobní automobily, které se objevili na této "nezpevněné" silnici, řídily ženy. Nejdřív jsme potkali dva trempíky, kteří nás varovali, abychom dál nejezdili. Prý je před námi banda feťáků! Další varování přišlo od cyklisty, který jel proti nám. Máme to otočit, na cestě je bahno! Ignorovali jsme všechna varování a pokračovali dál. Z bandy feťáků se vyklubal lehce přiopilý dav milovníků techna, (to vysvětlilo ty řidičky) kteří bohužel zabrali okolí polorozpadlého kostela sv. Jiří, místa, kde je ukrytá keš. Takže nic. :-( Na cestě se objevilo bahno, které se na první pohled zdálo projetelné. Bohužel, jen zdálo. Po nočním slejváku bahno z okolních polí, svažovaných k cestě,  zaplavilo cestu kašovitou hmotou. Dál to prostě nešlo. Vydrápali jsme se přes rozbahněná pole na travnatou polní cestu, kde už jsme mohli kola aspoň tlačit.

Nakonec jsme se vymotali k silnici na Slezské Rudoltice. "Zážitek nemusí být pěkný, hlavně musí být intenzivní!" Na zastávce v Rudolticích zrovna stál parní

vláček místní úzkokolejky a tankoval vodu. 

Opřel jsem kolo o sloup a během focení vláčku se mi vyfoukla zadní duše! Jak se ukázalo, urval si mi ventilek. Ach jo! Ještě že s sebou vozím tři náhradní duše! :-) Poté už následovala pohodovka po cyklostezce na Dolní Povelice a dále po červené TZ mezi rybníky do kempu Bohušov. V kempu jsme si stihli dát jedno rychlý pivko na vzpamatování z "bahenního pekla", abychom dojeli včas do Osoblahy. Tlačil nás čas odjezdu vláčku, kterým jsme se chtěli vrátit kus cesty zpět. Nakonec nám zbyl i čas na oběd v místní restauraci Nostalgie u svérázného památníku. Jízda místní úzkokolejkou byl jeden z vrcholných 

zážitků místního poznávání, štiplavý dým a "bafání" parní lokomotivy mi připomnělo dětství. Z Osoblahy jsme se parním vláčkem svezli do Třemešné a odtud vyjeli opět na kolech směr Albrechtice. Před Albrechticemi jsme si ještě jednou "zopákli" ranní výšlap k rozcestí Pod Hraničním vrchem a k dvojrozhledně Hraniční vrch (536 m n/m). Poté už následoval jen sjezdík k autu a cesta zpět do Karlovic. Ujeli jsme na kole 40 km.

V pondělí (28.8.2017) jsme vyjeli autem do sedla Hvězda nad Karlovou Studánkou. Ze sedla Hvězda jsme se autobusem vyvezli k chatě Ovčárna a odtud pěšky na zdejší nejvyšší horu Jeseníků - Praděd (1491 m n/m). Vyhlídku na vrcholu věže jsme si nemohli nechat ujít, zvláště co nás tam vyvezl výtah. :-) Z Pradědu jsme na otočku zašli na Švýcárnu. Když jsme se vraceli zpět, Bill zjistil, že na vrcholu Pradědu je keš. Takže plán byl jasný. Janu jsme nechali na borůvkách, a já si s Billem střihnul ještě jednou výšlap na Praděd. Neodlovit keš na nejvyšším bodě Moravy a Slezka přece nejde! Ještě že ji Bill našel! :-) Díky tomuto zdržení jsme pak šli nádherným Údolím Bílé Opavy téměř osamoceni až k sedlu Hvězda. 

Úterý (29.8.2017) bylo ve znamení rozhleden. Cestou autem do Krnova jsme se zastavili navyhlídce Ježník. V Krnově jsme nasedli na kola a cyklostezkou vyjeli na vrch Hradisko (441 m n/m) s poutním kostelem Panny Marie Sedmibolestné a rozhlednou Cvilín.

Po výlezu na rozhlednu a pokochání okolní krajinou jsme vyjeli po zelené TZ směr restaurace Šelenburk (skvělé jídlo i prostředí), zřícenina hradu Cvilín (Šelemburk) k Dolnímu hájnickému rybníku. Konečně cesta vhodná pro MTB. Nad rybníkem jsme se napojili na cyklostezku a po té dojeli do Úvalna, odkud jsme to "vybušili" na třetí Rozhlednu Hanse    Kudlicha. Po prohlídce a výlezu na rozhlednu už následoval návrat k autu do Krnova po cyklostezce podíl česko-polské hranici, tvořené řekou Opava. Ujeli jsme na kole 25 km.

Ve středu (30.8.2017) jsme vyjali autem z Karlovic přes Vrbno pod Pradědem a Zlaté Hory k Rejvízskému rašeliništi. Po dřevěných lávkách jsme se prošli k Velkému mechovému jezírku. Na oběd jsme zajeli do Zlatých Hor do restaurace U Radnice s krnovským pivem Nachmelená Opice. Ještě že jsem neřídil! :-) Po obědě následoval výjezd do sedla Petrovy boudy, odkud jsme se vydali pěšky lesní cestou k hraničnímu vrchu Biskupská kupa (890 m n/m), jak jinak, s rozhlednou.

Poté jsme vyjeli přes Janov a Jindřichov k zámku Dívčí hrad a dál přes Osoblahu, kde jsme trochu bloudili hledaje přístupovou cestu k místnímu židovskému hřbitovu, do Slezských Pavlovic si prohlédnout zámek a odlovit nejsevernější keš Osoblažska. Tedy to, co jsme nestihli v neděli.

Ve čtvrtek (31.8.2017) jsme opět naložili kola na zadní nosič a vyjeli přes Bruntál k vodní nádrži Slezská Harta. Po krátké zastávce jsme pokračovali okolo další vodní nádrže Kružberk na Vítkov do Podhradí ke zřícenině hradu Vikštejn. Po delší zastávce na prohlídku rozlehlé zříceniny jsme poté dojeli do Hradce nad Moravicí k zámku. Po prohlídce zámeckého areálu a obědě jsme přesedlali na kola  a po cyklostezce vyrazili podél řeky Moravice. U mostu Pilarka Jana od kolemjdoucí získává info, že se dá jet i po neznačené pravobřežní cestě podél vody přes jelení oboru. OK. Vyjíždíme na doporučenou trasu a nelitujeme. U bývalého Větřkovického mlýnu přejíždíme řeku Moravici po lávce na levobřežní cyklostezku, po které přes Annino údolí dojíždíme do Podhradí. Doplňujeme tekutiny a zpět se vracíme po původně plánované cyklostezce. Pohodová cesta, jen v místě Nad Melčským údolím, kde se cyklostezka spojuje s červenou turistickou značkou, je trochu kamenitý HC sjezdík. Ale nic, co by MTB nezvládlo. U Mostu vodního náhonu si "zkracujeme cestu" podél Papírenského náhonu (Weisshuhnův kanál). Průjezd po úzké pěšině nebo nesení kola po betonové stěně okolo náhonu je místy docela adrenalin. Nakonec se dostáváme do slepé uličky, kanál i cesta pokračují za plotem MVE Žimrovice. Takže čelem vzad a přes první mostek zpět na cyklostezku. Rozhodně nelitujeme, že jsme jeli podél kanálu. Po cyklostezce dojíždíme k zámku v Hradci nad Moravicí, nakládáme kola a do zámecké hospůdky se jdeme navečeřet.

Ujeli jsme na kole 36 km.

V pátek (1.9.2017) na základě deštivé předpovědi si jedeme jen prohlédnout lázně Karlova Studánka s procházkou do sedla Hvězda. Po návratu do penziónu ještě zbývá pár desítek minut do avizovaného deště, tak vyrážíme po žluté TZ, která vede přímo u penziónu, pro keš Mořské oko u vrchu Milíř (698 m n/m). Stíháme se vrátit tak akorát.

V sobotu (2.9.2017) vyjíždíme opět do Zlatých Hor, tentokrát do Údolí ztracených štol si prohlédnout hornický skanzen - Zlatorudné mlýny. Absolvujeme celý prohlídkový okruh i s náhonem, který "údajně" teče do kopce! Déle pokračujeme po žluté TZ na Hadí louky, poté po modré TZ přes zříceninu hradu Edelštejn na Zámeckém vrchu (702 m n/m) k rozcestí Výr. Během cesty lesem po modré se kolem nás přehnal závod horských kol. Jana obdivovala závodníky, já s Billem závodnice. :-) Z Výru jsme se skulili po červené TZ k poutnímu kostelu Panny Marie Pomocné (Maria Hilf), kde akorát probíhala mše v polštině. V blízkém bufetu jsme si dali horkou čokoládu na záhřátí. K autu u skanzenu jsme se vrátili po žluté TZ, tvořící křížovou cestu. Jako poslední bod výletu jsme zvolili zámek Moszna

v Opolském vojvodství v Polsku, Do Moszny jsme dojeli přes Zlaté Hory / Konradów, Prudnik a Biała navečer a překvapilo nás přecpané parkoviště. Důvod jsme zjistili při prohlídce zámku, probíhal zde dětský den zasvěcený Harry Potterovi. Návrat do penziónu proběhl už za šera přes Prudnik, Trzebina / Bartultovice a Město Albrechtice. 

V neděli (3.9.2017) už jen cesta domů.

PS: Dík Janě za skvěle vybraný penzión a Billovi za to, že jsem se vozil jako lord. :-)
PPS: Kromě dvojrozhledny a videí zde vše fotil Bill.

Fotogalerie

Český les - opuštěná krása

V roce 2001 jsem vyrazil s kamarády na kole na těžko z Domažlic přes celý Český les do Mariánských Lázní a nyní (r. 2011), jsem měl možnost strávit 3 dny v penzionu Rybník, okolo něhož jsme tenkrát projížděli. Už jsem zde v Rybníku byl před rokem, ale jen pěšmo, letos konečně se Supíkem. V pátek jsem si udělal samostatný výlet přes bývalý Bernštejn, bývalý Lískovec, Nemanice, Lísková směr Čerchov, na který jsem "vybušil" po modré od Černé Řeky. Asfaltka na rozcestí Pod Čerchovem ještě šla, ale následná panelovka na vrchol byla trochu "pakárna"! Kdyby Čerchov nebyl nejvyšší bod Českého lesa, tak jsem z kola slezl a šel po svých. Ale Čerchov je Čerchov, takže "na morál" jsem vyjel až k uzavřené bráně oploceného vrcholu. No jo, sezona ještě nezačala - dnes bylo teprve 29.4! Nechtěl jsem se ale vracet bez fotky vojenské věže, tak jsem začal obcházet plot na jižní stranu a ejhle, ve dvojitém plotě díra jak vrata, takže postup byl jasný. Rozhledna Kurzova věž se teprve chystala na turistickou sezónu. Nikde nikdo, kromě dvou dělníků, kterým jsem byl šuma-fuk. Po načerpání nových sil, pokochání se rozhledem po okolním Českém lese jsem "skodrcal" po panelovce na rozcestí Pod Čerchovem a pak už to mohl konečně pustit po červené dolů do Capartic. Odtud jsem po červené Baarově cestě vyjel na Haltravu, Škarmanku a Velkou Skáku k Vranovskému sedlu. Vůbec jsem nechápal, jak jsme tuhle cestu mohli před deseti lety ujet na kole s bagáží! Místy jsem kolo přenášel přes šutry! Jakmile červená dorazila k silnici, sjel jsem po ní do bývalé Mýtnice a poté vyjel po bývalých vesnicích a osadách Pila, Úpor, Dolní Huť, Diana, Švarcava, Bernštejn. V místech některých bývalých vesnic jsou poučné infotabule. Dnes jsem ujel 58 km průměrnou rychlostí 11,86 km / hod.

V sobotu jsem vyrazil s kamarádkou Sísou na opačnou stranu, přes Mostek do krpálu Nad Hutí do sedla mezi Malým a Velkým Zvonem. Dál jsme pokračovali k bývalýmé osadám a vesnicím Václav, Rabov, Pleš, a spustili se z kopce na Frančinu Huť a přes Železnou Huť do Železné.  Shodli jsme se se Sísou že zpět jedeme jinudy. V Železné jsme se na radu kamarádů zastavili na oběd, akorát v jiné hospodě, než oni včera. Naštěstí v té naší čepovali Chodovar! :-) Po jídle a odpočinku jsme jeli k bobřímu potoku a dál přes Rybničnou na Smrčinu. Párkrát jsme se museli ukrýt pod stromy před májovým deštíkem. Chtěli jsme se vrátit k zámečku Diana dle Radkovi rady, ale má 15 let stará mapa neodpovídala přesně tomu, co jsme viděli okolo sebe a tak jsme po troše experimentování vyrazili víceméně správně přes Kolowratovy lesy okolo Jeleního vrchu k zámečku Diana. Překvapil mě lehce zubožený stav loveckého zámečku. Přes zámeckou oboru jsme vyjeli na Karlovu Huť a odtud po zelené si užili krásný lesní 2,5 km sjezdík k silnici, která nás dovedla do Rybníka. Dnes jsme ujeli 56 km průměrnou rychlostí 12,53 km / hod.

V neděli jsem vyrazil se Sísou a s Honzovou "family" už jen na malý okruh přes bývalý Bernštejn ke státní hranici Švarcava, kde si Honza odlovil "kešku". Dál jsme pokračovali přes bývalou Dianu se zastávkou na další "odlov". Krpál, který jsem horko-těžko v pátek vyšlapal nahoru, jsem si dnes náležitě užil pohodovým sjezdíkem. :-) U bývalé Dolní Hutě jsme za pomocí Honzovi navigace našli historický hraniční kámen z roku 1765 a další ukrytou "kešku". Dál jsme pohodově pokračovali přes Hraničnou, bývalý Úpor se zajížďkou k polorozpadlému hřbitovu u bývalé Lučiny, bývalou Pilu, bývalý Lískovec, bývalou Františčinu Huť a bývalý Bernštejn do Rybníka. Honza si při tom ulovil pár "kešek". Docela zajímavá činnost. :-) Dnes jsme ujeli 25 km průměrnou rychlostí 12,12 km / hod.

PS: Zatracenej Honza! Ani ne do měsíce jsem si našel svou první kešku! :-) Ach jo, to mi  klesne už tak nízký průměr vyjížděk! :-))

Dva roky mě "trápil" Český les, věděl jsem o pár keškách, kde jsou, ale neměl je odlovené! Když jsem tu byl naposledy, jen jsem pomáhal kamarádovi kešky odlovit coby "mudla". Letos (r. 2013) se mi podařilo nalákat kolegy na "firemní zájezd" sem do Českého lesa, opět do penziónu Rybník. Během tří dnů (vzal jsem si na pátek dovču), jsem projel stejné trasy jako před dvěma lety a "objevil" novou cestu na Čerchov, kde je udělaná nová cyklostezka.

Tím, že jsem si odlovil "známé" i nové kešky, (hlavně ta na Čerchově byla důležitá! :-)), myslel jsem si, že mám od Českého lesa pokoj. Ale chyba lávky! V roce 2001 jsme projížděli Český les podél hranice natěžko po bývalé vojenské signálce a na ní je teď série kešek! Tak se budu muset do Lesa ještě někdy vrátit.

Hraniční přechod u bývalé Švarcavy, kde jsem se poprvé seznámil s GC.
Na pět dní (5. - 9.7.2017) jsem vyrazil s kamarády opět na Rybník si připomenout "Opuštěnou krásu" Českého lesa. I když čas prázdnin, krajinou jsme projížděli na kolech osamoceni, vyjma povinného výjezdu (výlezu) na Čerchov, kde byl zrovna sraz veteránů. Klasická cesta okolo Zvonu                        (Billův Západ+Zvon)

přes Pleš a nově výjezd na německou rozhlednu Böhmerwaldturm i výjezd poslední den na rozhlednu Havran už byl zase v opuštěné krajině.

K čemu sloužil Čerchov, Zvon i Havran

Fotogalerie 2011+2013

Fotogalerie 2017

Kdesi v Čechách

Kdysi mi Láďa poslal na mobil zajímavou fotku, dnes jsem toto "kouzelné místo" spatřil konečně na vlastní oči. Škoda, že je mimo provoz.

Běžkování v Jizerkách

Z letošního (9.2.2013) prvního "lehkého" protáhnutí těla na běžkách v Jizerkách s přáteli se vyklubal díky Radkovi krásný 30ti kilometrový okruh. :-)

Z Bedřichova jsme vyběhli na rozcestí U Nové louky, okolo vodní nádrže Bedřichov na Olivetskou horu, Bílou kuchyni a Hřebínek. U bufetu bylo narváno, tak jsme pokračovali dále na vyhlídku Krásná Máří (s výhledem na Hejnice a Libverdu a se vzpomínkami na zde prožité chvilky na chalupě našeho kamaráda "Klokana") a rozcestí U Tetřeví Boudy, Na Žďárku a U Čihadel. Zde jsme to "konečně" otočili na Kristiánov, Blatný rybník a Šámalovu chatu. Restaurace v chatě byla též přeplněna, tak jsem s Radkem zklamaně odcházeli, ale naštěstí jsme narazili na dobrou duši, která nám poradila, že i v prvním patře chaty je místnost k posezení. Tak to byla pro nás novinka. Zde na nás čekal akorát jeden volný stůl pro čtyři v rohu, takže paráda. Po doplnění tekutin a poživatin už byla hračka dofrčet zpět do Bedřichova.

Přátelé - kamarádi, bylo to super!

U vodní nádrže Bedřichov

Vyhlídka Krásná Máří s výhledem na Hejnice.

Rezervace Na Čihadle.

Po čtyřech letech (24.2.2017) jsem opět vyrazil do Jizerek na běžky, tentokrát s kolegy z práce na víkendový pobyt do chaty Berounka (rekreační zařízení odborového svazu STRABAG). Mé naděje, příjezd do Jizerek už za tmy, se rozplynuly a já se musel v mrazu a vichru převléknout do běžeckého, abych absolvoval s kolegy v pátek navečer na  "protažení" krátký 7 km polookruh od bufetu Maliník k vodní nádrži Bedřichov a zpět. Pár set metrů jsme se prodírali  sněhovou vánicí, ale celkem to šlo. V bufetu Maliník jsme doplnili tekutiny a už za tmy vyjeli k chatě Berounka.

V sobotu, kdy už jsme byli v celkové sestavě šesti osob, jsme vyrazili na celodenní výlet okolo nádrže Josefův Důl na Kristiánov a pak stoupákem přes

Čihadla na Knajpu. Bufet u Knajpy byl plný, tak aktivnější členové výpravy navrhli oběd na Smědavě. Bohužel jsem souhlasil, ale už cestou okolo Jizery (1122 m n/m) jsem toho litoval, když jsem viděl, co budu muset zpět vyšlapat do kopce! A ke všemu jsem na Smědavě vůbec neměl chuť na jídlo, jen jsem do sebe nalil litr kofoly!

 U Paulovy paseky nad Smědavou.

Zpět jsme vyrazili od Smědavy na Kristiánov po stejné trase, za Kristiánovem jsme pokračovali na Blatný rybník a nábližkou přes Valešovku k Prezidentské chatě na večeři. Zde mi už zase chutnalo! :-) Následoval už jen sjezd přes pastvinu k chatě Čmejrovka, odkud už jsme došli k naší chalupě. Absolvovaných 32 km bylo znát!

Baterie 2l Svijan, která padla za vlast.

:-)

Údolím Kamenice

Kamarád nás pozval na zimní procházku údolím Kamenice. 

 Nemáme se ničeho bát, cesta bude pohodová, prošlapaná.