Loučení s KHS

Tak je to bohužel tady. Byl jsem se naposledy projet na svém ocelovém horském kole KHS s řazením Sram 7.0, V brzdami a odpruženou vidlici Rock Shox Jett.  Nové kolo bude "jiný sekáč"! Jako by kolo tušilo, že se mi s ním těžko loučí, (ocelový rám s vidlicí byly v pohodě, ostatní komponenty byly zralé na výměnu) usnadnilo mi to trochu při poslední projížďce směrem na Velké Popovice, Kamenici a Vrané nad Vltavou. Ve vilové čtvrti u Botiče náhle ze zaparkované řady aut jedno auto vystrčilo "zadek" těsně přede mnou, takže brzdy už nepomohly zabránit srážce. Ani nevím, co to bylo za typ auta, jen vím že jsem mu decentně promáčknul zadní dveře a trochu poškrábal lak na karosérii. Auto jsem nepřeletěl ale narazil do jeho boku, jediný, co jsem si nenarazil, byla hlava schovaná pod helmou. Ještě že ji nosím! Po chycení vyraženého dechu jsem se "ošahal" a rozpohyboval hlavně pravou ruku a když jsem zjistil, že to vypadá, že jsem celý i kolo nejevilo viditelné známky  poškození, jsem odmítl od ustarané řidičky zavolání Erzety a po mém ujištění, že se mi zdá, že mi nic není, jsem vyrazil na původně plánovaný poslední výjezd mého milovaného KHS na Popovice. Řazení předního tácu se trochu rozštelovalo ale kupodivu fungovalo, trochu to začalo šramotit ve vidlici. Provedl jsem "vizuálně-omakovou" kontrolu vidlice, rámu i zadního kola a rozhodl se "pro jistotu" zkrátil výlet jen na Psáry a Vrané. I když hlavní důvod byl spíš v tom, že se naražené tělo probíralo k životu! Myslel jsem si, že jsem "tvrďák", ale auto bylo tvrdší! :-) Naštěstí se s mým naraženým tělem dalo pokračovat, tak jsem dojel do Psár na gábl. Při jídle jsem zjistil, že jsem si narazil i spodní čelist! No hlavně že mi chutnalo! :-) Sešup po silnici ze Zvole do Vraného kolo a vidlice ustály, takže jediná věc co byla trochu víc rozhrkaná, jsem byl já! Na začátku cyklostezky ve Zbraslavi podél pravého břehu Vltavy směrem do Komořan je stánek s výborným Koutským pivkem, jediný problém je že 12° je chutnější než 10°. Ale postavila mě na nohy, tedy na nášlapy. Jako na zavolanou mi přišla esemeska od kamarádky, tak jsem se chopil příležitosti a provedl malou zajížďku k ní za účelem

památečného zvěčnění mého "druha ve zbrani". Že má za sebou přes 30.000 najetých kilometrů, (no několik málo stovek metrů jsem ho nesl
na svých bedrech!) nevypadá špatně, co? Líp než já! :-)

Při jedné vyjížďce se mi dokonce KHS nesmazatelně vrylo do pravého lýtka a kotníku! Prostě KHS mě poznamenalo na celý život! :-)

Zde naleznete mé vyjížďky s KHS.