CMP: Tatry II.

Po loňské pohodové dovolené v Tatrách jsem si letos dal repete. Opět s Billem & his family + Billova sestra Renda & her family u jejich příbuzných v Bodicích.

Neděle 21.7.2013

15,5 km

převýšení + 970 m

snížení - 970 m

Iľanovo – Kúpeľ (1270 m n/m) - Poludnica (1549 m n/m) - Iľanovo

První den už tradičně na rozhýbání těl jsme vybrali Poludnicu, tentokrát z jihu od Sedla pod Kúpeľom. Z původní loňské sestavy jsme Billovu dceru Bětku vyměnili za Rendinou Verču. Autem jsme dojeli do Iľanova a odtud se vydali už po svých po žluté turistické cestě Iľanovskou dolinou k Sedlu pod Kúpeľom. a dál po žluté na Poludnicu. Cestou jsme minuli skalní propletenec jeskyní a průchodů, zvaných Jeskyně za humnom. Vystoupali jsme na vrchol Poludnice (1549 m n/m), s nádherným výhledem na Roháče, vypínající se přes údolí na severu. Vrcholová keška nám trochu rozhodila pohled na to, co je vlastně pravý vrchol Poludnice. Po krátkém odpočinku jsme se vydali opět po modré přes Končitý vrch do Iľanova. Žebřík na trase nás už tentokrát nepřekvapil. Sešli jsme k chatě Nezábudka, dali za odměnu pivko a zmrzku a poté vyjeli směr Bodice.

Pondělí 22.7.2013

17,5 km (33 km)

převýšení + 1124 m (+ 2094 m)

snížení - 1124 m (- 2094 m)

Štrbské pleso – Mlynická dolina – Bystrá lávka (2314 m n/m) – Furkotská dolina - Štrbské pleso

Bill prohlásil dnešní výlet za pohodovou procházku a já „naivka“ mu na to skočil, takže jsem si vzal jen „kecky“ a pohorky jsem nechal na „drsnější“ výlety. Osudová chyba! Výsledkem byl modrý nehet na pravém palci u nohy, který se pak ještě odporoučel do věčných lovišť!

Dovezli jsme se na parkovisko na Štrbském plese a odtud vyrazili po jednosměrné žluté turistické trase Mlynickou dolinou s vodopádem Skok pod Furkotský štít. Zprvu zatravněná dolina s klečí se změnila na pustou skalnatou dolinu. Sedlo Bystrá lávka (2314 m n/m) bylo tvořeno malou průrvou, kterou jsem „zacpal“ svým tělem, abychom si mohli odlovit s Billem keš. Sestup Furkotskou dolinou okolo Wahlenbergových ples jsme si protáhli odbočkou k Chatě pod Soliskom (1840 m n/m) na doplnění tekutin. V závěru doliny se kolem nás ochomýtal jeden místní kamzík, asi čekal nějaké laskominy či co.

Úterý 23.7.2013

Billova včerejší „pohodová procházka“ a můj „modrý nehet“ mi naordinoval „sanitární den“. S Valešíky a Janou jsme si udělali procházku do Demänovské doliny, kde jsem vedru unikl prohlídkou Demänovské jeskyně Svobody s Tomem a Verčou. Navečer už i s Billem jsme provedli ochutnávku výborného čtyřsladového Corgoně v místním bodickém penziónu za zavádějící cenu 0,9 €. Dokonce mi byl i zapůjčen džbánek. :-)

Středa 24.7.2013

15,5 km (48,5 km) + 5 km na koloběžce

převýšení + 1581 m (+ 3675 m)

snížení - 1161 m (- 3255 m)

Žiarská dolina - Žiarské sedlo – Ostrý Roháč (2088 m n/m) – Plačlivé (2125 m n/m) – Smutné sedlo - Žiarská dolina

Od parkoviště na začátku Žiarské doliny jsme vyrazili po modré značce dolinou vzhůru. U Žiarské chaty jsme si odskočili pro keš na symbolický cintorín a pak pokračovali po modré k rozcestí Pod Homolkou a dál po zelené k sedlu. U malého jezírka s pramenem pod sedlem jsme si udělali piknik a při tom vyrušili sviště. Ještě že jsme si sviště stihli vyfotit, než ho Verča zahnala zpátky do nory! :-) Ze Žiarského sedla jsme se tentokrát vydali na sever, ne na jih. Po úbočí Plačlivé jsme došli pod Ostrý Roháč, kde jsme zanechali Janu s naší bagáží a „nalehko“ vyrazili po řetězech na vrchol Ostrého Roháče. Jó, před 15ti lety se mi lezlo po řetězu líp! :-) Z vrcholu Ostrého Roháče jsme museli slanit po řetězu na druhou stranu směrem k Volovci pro keš. Kdybychom jí nenašli, tak by mi asi miklo! :-) Přelezli jsme zpátky Ostrý Roháč (2088 m n/m), vyzvedli Janu a vydrápali se na Plačlivé (2125 m n/m), odkud jsme sešli do Smutného sedla. Zde jsme opustili hlavní hřeben Roháčů a sestoupili do Žiarské doliny přes rozcestí Pod Homoľkou k Žiarské chatě. Letos konečně došlo na koloběžky (5 €), každý vyfasoval helmu a jednotlivě jsme se spustili dolů Žiarskou dolinou k parkovišti.

Čtvrtek 25.7.2013

18 km (66,5 km)

převýšení + 302 m (+ 3977 m)

snížení - 266 m (- 3521 m)

Bodice – Pavčina Lehota – svah Demänovské hory - Pavčina Lehota – Bodice

Dnes jsme si odsouhlasili (přehlasovali Billa) kratší výlet na Demänovskou horu blízko Bodic. Žlutá turistická značka nás zavedla do kempu, kde se nám ztratila. Chvíli jsme si vykračovali předpokládaným směrem, ale žlutá nikde. Tak jsme to ve vedru zapíchli a pohodovou procházkou Demänovskou dolinou si došli pro „partizánskou“ kešku.

Pátek 26.7.2013

15 km (81,5 km)

převýšení + 1442 m (+ 5419 m)

snížení - 1442 m (- 4963 m)

Starý Smokovec – Slavkovský štít (2452 m n/m) – Hrebienok - Starý Smokovec

Brzký budíček a za příjemného chládku vyjíždíme do Starého Smokovce na zakryté parkovisko. Bereme hůlky, pinglíky a po modré turistické trase vyrážíme přes rozcestí Pod Slavkovským štítom na Slavkovskou vyhlídku, kde se kocháme výhledem na Lomnický štít. Dostali jsme se na hranu Štrbavého hrebeňa, kterým stoupáme už za úmorného vedra k vrcholu. U Slavkovskýho nosu (2273 m n/m) spatřím, kde až je vrchol Slavkovského štítu a dělá se mi mdlo! :-) Slunce do nás pere o 106, na jihovýchodním svahu není před ním úkrytu. Poučen z předchozího léta už s sebou táhnu na tůry dvě 1,5 litrový petky, „žízeň je veliká.....“ Konečně na 2452 metrů vysokém vrcholu Slavkovského štítu! Útrapy jsou zapomenuty, když s Billem nalézáme pro nás (zatím, jak pevně doufám) nejvýše položenou keš. :-) Zpátky se vracíme stejnou, kamenitou cestou k rozcestí Pod Slavkovským štítom, kde odbočujeme na červenou na Hrebienok. Dáváme si zasloužené pivko a poté tradáá do Bodic.

Sobota 27.7.2013

11 km (92,5 km)

převýšení + 700 m (+ 6119 m)

snížení - 700 m (- 5663 m)

Bobrovecká Vápenica – chata Pod Náružím (1410 m n/m) - Bobrovecká Vápenica

Nejistá předpověď počasí na dnes nám naplánovala jen lehký výšlap na Sivý vrch (1805 m n/m). Autem jsme se dovezli na parkovisko do Bobrovecké Vápenice a odtud už po svých přes nádhernou horskou louku po modré turistické značce na Grůň. Cestou jsme si odskočili k jeskyni v prudkém svahu, která sloužila jako partyzánský úkryt během SNP a nyní i jako skrýš pro keš. Došli jsme k chatě Pod Náružím, kde byl zrovna II. sraz chatařů Liptova. Naší přítomností jsme jim z toho udělali mezinárodní sraz. :-) Klasicky fousatý chatár nás pozval na guláš a pivko, povyprávěl o historii i rekonstrukci chaty a pak nám ukázal snímek ve foťáku z minulého týdne, kdy si po pěšině k chatě vykračují dvě turistky a za nimi hnědý chlupáč! To neměla Jana vidět! :-) Tomovi nebylo zrovna nejlíp, tak jsme se rozhodli zkrátit výlet a vrátit se zpět k autu. Což jsem se vůbec nezlobil. :-) Vzali jsme to zpět po zelené k rozcestí na začátku Tatranské magistrály, kde byla i keš.

Neděle 28.7.2013

5,5 km (98 km)

převýšení + 447 m (+ 6566 m)

snížení - 447 m (- 6110 m)

Iľanovo – Rohačka (794 m n/m) – Iľanovo

Dnešek jsme zvolili za odpočinkový den a na „lehké“ dopolední protažení jsme zvolili hřebínek Rohačky nad vesnicemi Iľanovo a Ploštín. V hicu (okolo +36°C) jsme zvolili drsnou cestu zarostlou maliním a kopřivami na vrch Kaliště (987 m n/m), z kterého jsme už po „relativně“ pohodové luční pěšině přešli hřebínek na vrch Rohačka (794 m n/m). Cestou jsme narazili na „výtvor“, který se nám zdál, že by to tu mohl zanechat nějaký „chlupáč“ a díky ženské části naší výpravy jsme museli zbytek procházky urychlit! :-)

Odpoledne jsme jeli do Liptovského Mikuláše na vlakové nádraží vyzvednout Bětku.

Pondělí 29.7.2013

19,5 km (117,5 km)

převýšení + 690 m (+ 7256 m)

snížení - 1565 m (- 7675 m)

Demänovská Dolina – Kamenná chata (2000 m n/m) – Poľana – Chabenec (1955 m n/m) – Sedlo Poľany - Demänovská Dolina

Dnešek měl být na rozchození Bětky, tak jsme vyjeli hned třemi lanovkami přímo na Chopok. Loni ještě byla kabinová lanovka ve výstavbě, dnes nás vyvezla až ke Kamenné chatě pod Chopkom (2000 m n/m). Za slunečné oblohy jsme vyrazili po kamenném chodníku po hlavním hřebeni Nízkých Tater na Dereše (2004 m n/m) a přes Sedlo Poľany na Poľanu (1890 m n/m). Z jižní strany hřebene foukal prudký vítr, o který se dalo místy i opřít! Musel jsem si celou cestu přidržovat jednou rukou čepici na hlavě, aby mi ji vítr neodfoukl. Ve vedru byl chladivý vítr příjemný. Z Poľany jsme už po travnatém hřebeni pokračovali na Kotliská (1937 m n/m) a Chabenec (1955 m n/m). Oběd jsme dali na severním svahu hlavního Nízkotatranského hřebene, chráněného před prudkým vichrem. Bill s Tomem vyrazili na vedlejší vrch Skalka pro keš, já se dobrovolně nabídl jako ochránce dam a dívek, abych nemusel letět s boys na Skalku. V poklidu jsme se vrátili zpět po hřebeni na Kotliská, kde jsme pozorovali kluky, jak hledají keš na Skalce. Po chvíli se tečkovité postavy rozeběhli po spojovacím hřbítku směrem k nám. Dál už jsme pokračovali společně za neustálého vichru z jihu (teď se nám ošlehávala druhá tvář) na Poľanu a ze Sedla Poľany se spustili z hlavního hřebene po žluté značce na Tri vody a okolo Vrbického plesa do Demänovské Doliny.

Úterý 30.7.2013

Odpočinkový den kvůli deštivému počasí.

Středa 31.7.2013

21 km (138,5 km)

převýšení + 1343 m (+ 8599 m)

snížení - 1343 m (- 9018 m)

Štrbské pleso – Popradské pleso – Hincova plesa – Kôprovský štít (2367 m n/m) – Hincova plesa – Popradské pleso - Štrbské pleso

Budíček už před šestou (a to mám dovolenou!) a za příjemné teploty vyjíždíme směr Štrbské pleso. Z podzemního parkoviště vycházíme krátce po osmé po červené turistické značce k Popradskému plesu a odtud Mengusovskou dolinou po modré trase. Cestou mi Bill povídá: "Hele já nemám stáhnutý Kôprovský štít!" A sakra, tak já se potáhnu na vrchol a bude to bez kešky! :-) Před rozcestím Nad žabím potokom se nás ptá jedna slečna, kudy na štít. Ukážeme správnou cestu. Zanedlouho Bill slečnu dochází a jen tak mimochodem se optá, jestli náhodou nehledají kešky. Hledají! Docházíme jejího tátu, který nám prozradil souřadnice kešky na Kôprovském štítě. Souřadnice nám vydává trochu neochotně, což pochopíme až po vysvětlení, proč Bill nemohl stáhnout keš. V té době tam ještě žádná nebyla! Dozvídáme se, že keš je nová. Neskutečná klika. "Odkojený" příběhy Rychlých šípů jsme se s Billem nezávisle na sobě rozhodli, že necháme chlapíka zalogovat před námi, když nám nezištně poskytl souřadnice i za cenu že by mohl přijít o první zápis. Nakonec jsme byli třetí, kdo novou keš našel! Vypálit takhle rybník místním kačerům se nestává každý den! :-) Loni jsme odbočili u rozcestí Nad žabím potokom doprava na Rysy, dnes jdeme dál po modré na Hincova plesa, kde si u Velkého dopřáváme malý oddych. Po načerpání trocha sil vyrážíme kamenitým svahem na Vyšné Kôprovské sedlo (2180 m n/m) a odtud po ostrém hřebeni Kôprovského štítu na jeho vrchol. Výstup stál za to, nejen že máme kešku :-), ale ty rozhledy! Paráda. Cesta dolů jde po kamenech pomaleji, aspoň se můžeme do sytosti kochat krásou okolí. Po stejné cestě jsme se vrátili na Štrbské pleso k autu.

Čtvrtek 1.8.2013

Odpočinkový den s prohlídkou Demänovské ľadové jeskyně s Tomem a Bětkou.

Pátek 2.8.2013

14 km (138,5 km)

převýšení + 1395 m (+ 9994 m)

snížení - 1395 m (- 10413 m)

Tri studničky – Kriváňský žlab – Kriváň (2494 m n/m) – Kriváňský žlab – Tri studničky

Budíček opět před šestou, tentokrát jsme dojeli na parkoviště u Tří studniček, odkud jsme vyrazili po červené na Tri studničky a odtud už po zelené po úbočí Grůniku. Udělali jsme si malou odbočku k partyzánskému bunkru, za co se vydával dřevěný srub zhotovený dlouho po II. světové válce. Pokračovali jsme nejprve lesem, poté kosodřevinou, pak po travnatém svahu, až jsme došli do skalnatého úžlabí Kriváně na rozcestí Kriváňský žlab. Odtud už jsme stoupali, místy se i plazili, po skalních plotnách a kamenech ostrého hřbetu Kriváně. Nebyli jsme dnes zdaleka jediní, kteří si vybrali za cíl Kriváň. Na vrchol se táhl pestrobarevná had turistů, kam jsme se doplazili po čase i my. S Billem jsme si odlovili zatím naší nejvýše položenou keš na vrcholu Kriváně – 2494 m n/m. Z vrcholu je nádherný výhled na celé Tatry. Povinné panoramatické záběry a slézáme po stejné cestě zpět ke Třem studničkám. Po návratu do Bodic jsme si dali naposledy čtyřsladový Corgoň, který nám tu zachutnal.